Budete-li si přát, obdržíte celé vydání ''Prorok'' č. 16  zdarma na adrese:  
Univerzální život - POBox 58 - Litevská 1 - 100 05 Praha 10

Universelles Leben e.V., Haugerring 7,97070 Würzburg, Německo
Tel. -931/39030, Fax 0931/3903-233 nebo

... nebo ihned zaslat ke mně

Prorok

Hlas pravdy.
Prorokyně Boží mluví do naší doby.

To podstatné v naší době
k přemýšlení a sebepoznání

    Tedy je to tak, jak to je; člověk ztroskotává na svém vlastním chování proti zákonu života. Po tisíciletí volaly do nebe výplody lidské zloby. Nyní přicházejí k účinku. Sklizeň zřetelně ukazuje známky setby.
    Tak mnohý míní: „Neexistuje žádný Bůh. Kdyby existoval všemocný a moudrý nebeský Otec, pak by nepřipustil to, co se všechno na negativním dnes ve světě děje.“ Možná jsou církevní vrchnosti potají téhož mínění. Tvrdošíjné hledače pravdy církev odbyde osvědčenou církevní výmluvou: „Bůh si nenechá dívat do Svých tajemství.“

     Co se ovšem děje se zvířaty a s říšemi přírody, už nejsou žádná tajemství. Je zřejmé, že člověk je původcem těchto krutostí. A člověk mluví: „Proč Bůh nezasahuje? Proč nepomáhá?“
    Komu by měl Bůh pomoci? Má dát zvířatům a přírodě více životní síly, aby lépe přestály muka a ještě radikálněji mohly být vykořisťovány, poráženy k ziskovým účelům a zavražděny? Tímto by pomáhal „knížeti krutosti“, který učinil ze Země údolí žalosti. - Nebo má Bůh usmrtit lidstvo, podobně jako člověk zvířata? V každém případě by pak zvířata měla od lidí klid! - Nebo má Bůh posílit lidský organismus, aby tento beze škody snesl ještě více nezákonné potravy a poživatin, původců nemocí, jedů, geneticky manipulovaných substancí a vyzařování lidské zloby? Má tedy podporovat přívržence knížete podsvětí v jejich bohavzdáleném a bezbožném řádění? - Přitom vyvstává otázka: Kdo se mu neoddává?
    Kdo věří v církev a v její kázání o tajemstvích Božích, ten si zvolil. On ale nezvolil Boha, neboť Bůh hovoří k lidem od počátku lidstva.
    Bůh, Duch nekonečnosti, mluvil stále znovu k lidem skrze hlásné trouby. On mluvil do všech generací.
    Projevoval se skrze osvícené muže a ženy a skrze proroky. Skrze Mojžíše dal Bůh, Věčný, lidem Desatero přikázání. Před dvěma tisíci lety seslal na Zem Svého Syna, Ježíše, Krista, který nás učil Kázání na hoře. Bůh, Všemohoucí, nás lidi nezanechal bez Svého Slova. Ve všech dobách dějin lidstva slyšel člověk stále znovu: „A Bůh pravil...“
    V uplynulém dvoutisíciletí se projevoval a projevuje také Ježíš, Kristus, Spasitel všech duší a lidí. Avšak ve všech dobách neposlouchal dav lidí na bezprostřední Slovo Boží. Mnoho lidí, také ti, kteří se nazývají křesťané, se ještě dnes chová podobně jako za pohanství. Oni věřili a věří v to, co jim ohlašovala a ohlašuje vrstva kněží a v to, co věda podává jako pravdu. Jako za pohanství se lidé vázali a vážou na rituály a kulty ve víře, že církevní tradice je život.
    Ježíš neučil lidi tradicím, protože ty znamenají strnulost a krok zpět. Bůh je evoluce, kterou člověk získává naplňováním zákonů Božích. V podobenství s talenty máme důkaz, že Bůh je evoluce a ne tradice.
    Je to jako s jedním mužem, který šel na cesty: On zavolal své sluhy a svěřil jim své jmění. Jednomu dal pět talentů stříbra a zlata, dalšímu dva, opět dalšímu jeden, každému podle jeho schopností. Pak odcestoval.
    Ihned začal sluha, který obdržel pět talentů, s nimi hospodařit, a získal k nim ještě pět. Rovněž získal ten, který obdržel dva, k nim ještě dva. Avšak ten, který obdržel jeden talent, šel a vykopal jámu do země a uschoval peníze svého pána.
    Po delším čase se pán vrátil zpět, aby si vyžádal od sluhů účet. Tu přišel ten, který obdržel pět talentů, přinesl pět dalších a řekl: Pane, dal jsi mi pět talentů; podívej, získal jsem k nim ještě pět. Jeho pán mu řekl: Velmi dobře, ty jsi dovedný a věrný sluha. Byl jsi v malém věrný správce, chci ti svěřit velký úkol. Pojď, sdílej radost tvého pána!
    Pak přišel sluha, který obdržel dva talenty a řekl: Pane, dal jsi mi dva talenty; podívej, získal jsem k nim ještě dva. Jeho pán mu řekl: Velmi dobře, ty jsi dovedný a věrný sluha. Byl jsi v malém věrný správce, chci ti svěřit velký úkol. Pojď, sdílej radost tvého pána!
    Nakonec přišel také sluha, který obdržel jeden talent a řekl: Pane, věděl jsem, že jsi přísný muž; sklízíš, kde jsi nesel a sbíráš, kde jsi nerozséval; protože jsem měl strach, schoval jsem tvé peníze v zemi. Zde je opět máš. Jeho pán mu odpověděl: Ty jsi špatný a líný sluha! Ty jsi přece věděl, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozséval. Kdybys alespoň mé peníze přinesl do banky, pak bych je při mém návratu obdržel zpět s úroky.
    Proto mu vezměte tento talent a dejte ho tomu, který má deset talentů! Neboť kdo má, tomu bude dáno, a on bude mít v přebytku; kdo ale nemá, tomu bude také ještě vzato, co má. Vyhoďte toho ničemného sluhu do nejzazší temnoty! Tam bude úpět a skřípat zuby.

     Instituce církev a její věřící nezakopali jen jeden talent, nýbrž všechny talenty, které dal lidstvu Bůh, ten Věčný a Jeho Syn, Ježíš, Kristus. A všichni ti, kteří přísluší instituci církev, kteří pluli v proudu tradice, mysleli a jednali stejně tak jako církevní hodnostáři, neboť oni je následovali.
    Vzhledem k současné situaci může být řečeno: Jak mocnářská struktura církev, jež uvázla ve své tradici, tak i církevní věřící, stát, který církevním vrchnostem váže tkaničky, a věda, která manipuluje život - oni všichni selhali. Dva tisíce let po Kristu je zřejmé, že nic nepřineslo, co ti tři mocní se světem spjatí a na tradici vázaní „zvěstovací andělé“ - církev, věda a stát - vyjevovali jako pravdu.
    Jak vypadá bilance? - Mezi lidmi je nepokoj, lež, klam, násilí, boj, strach a zoufalství. Nouze a bída všeho druhu sahají okolo sebe. V zemi, na zemi a nad zemí již není nic tak, jak to Bůh dal kdysi lidem. Sobectví, svévole, chtíč a nemilosrdnost zohavily, znečistily, zničily, otrávily, mučily a zavraždily přírodu.
    Princip navigace ptáků, ryb a všech zvířat moří, řek a jezer je porušen v důsledku působení lidí. Moře a další vodstvo, plné smetí, odpadků, nečistoty a chemikálií různého druhu, zamořené olejem a odrybněné, se stalo kloakou, ve které skomírá život. Zvířata v zemi a na zemi trpí, trpí a nelítostně hynou v důsledku bestiálního mocného povýšence člověka, který zcela pozvolna zardousí sebe na svém ego-bludu.
    On zvířatům upírá důstojnost, kterou sám u sebe považuje za nedotknutelnou, aby je zneuctil v krutých pokusech na zvířatech; on jim upírá právo svobodného rozvoje, které si nárokuje pro sebe, aby je trápil v úzkých klecích a ohradách masového chovu zvířat pro průmyslovou produkci masa; on jim upírá právo na rodinu, aby kravám odebral telátka; a on jim především upírá právo na život, aby je bez rozpaků zabil, ačkoliv se mezitím prokázalo, že masitá potrava není pro zdravou výživu nijak žádoucí, nýbrž spíše je pro ni škodlivá.
    Ačkoliv člověk a jeho díla spějí k úpadku, je stále ještě toho názoru, že musí svůj mocnářský nárok uplatnit nade vším, o čem si myslí, že je pod ním.
    V posledních 25 letech upomínal Boží Duch nanovo lidstvo skrze Svoji hlásnou troubu, kterou On, Vše-Jediný, nazývá Svou prorokyní a poselkyní. On vyzýval lidi k náhledu a k obrácení se. Ježíš, Kristus, učil lidi přes prorocké slovo cestu k Němu, která je život v Bohu, tom Věčném. On mluvil o čištění smyslů a smyslných chutí, přičemž pranýřoval také masitou potravu a vyzýval lidi, aby postupně upustili od požívání masa. „Postupně“ znamená zcela pozvolna čistit smysly skrze užívání Desatera Božích přikázání a Jeho Kázání na hoře.
    Kristus mluvil ale také v důrazných slovech o apokalypse, která postihne lidstvo tehdy, když si neváží života, kterým On je tím, že nadále trápí, zneužívá, poráží a požívá zvířata, která jsou člověku malými bratry a sestrami, aby ukonejšil surové smysly.

    V nynější době je Boží Slovo pro každého člověka na celé Zemi volně přístupné, neboť Duch Boží je slyšet na celé Zemi. Po mnoho let proudí Jeho projevené Slovo přes mnoho rozhlasových a televizních kanálů do světa. Mnoho knih a kazet, které byly přeloženy do mnoha řečí, jsou k dostání ve všech zemích této Zeměkoule. Také v internetu je možné číst Jeho poselství. Jako ve všech dobách, ve kterých Bůh mluvil skrze proroky, poznává mnoho lidí pravdu, avšak vytrvalost následovat Jemu, Ježíši, Kristu, je nedostatečná.
    Mnoho lidí zná výrok: „Kdo nechce slyšet, musí cítit.“ Přibližně jeden rok před tím, než začala ta katastrofa, zabíjení statisíců zvířat, protože onemocněla na BSE jakož i slintavkou a kulhavkou, mluvil Věčný, že On odebral lidem Zemi se všemi zvířaty a rostlinami, které kdysi lidem svěřil, a pozvedl ji k Sobě. Toto nastalo, protože lidstvo po tisíciletí trýznilo, znečistilo a různým způsobem zatížilo přírodu, rostliny, zvířata a nerosty, vodu, vzduch, tedy celou Zemi; protože lidstvo bestiálním způsobem trápilo a zabíjelo zvířata - k tomu patří také život v půdě, nejmenší živé bytosti - a tak si nevážilo přírodních zákonů a neustoupilo od jezení zvířecích zdechlin. Jeho slova kromě jiného zněla: Je toho dost s výstřelky lidské ničemnosti, s proviňováním se na živitelce lidstva, na matce Zemi!
    A Bůh pravil (v roce 1999)^*: Ta ubohá stvoření, která si myslí, že by mohla předčít Stvořitele, budou muset vbrzku poznat, že matka Země je už neposlouchá. Země je nyní Moje a bude činit to, co je Moje vůle. To znamená, že příčiny, proviňování se lidí na matce Zemi, na ně stále rychleji budou přicházet jako účinky.
    Od té doby se celým světem přehnaly alarmující události. Je to náhoda?
    V následujícím k upomenutí několik do očí nejvíce bijících příkladů:

    Katastrofy Země jsou zrcadlovým obrazem katastrofy člověka. Také elementární síly - oheň, voda, země, vzduch - už člověka neposlouchají. Setřásají to, co jim člověk naložil agresemi, ničením, znečišťováním, materiálním myšlením na prospěch a využití. Člověka potkají účinky jeho příčin.
    Také aktivní sopečná činnost a zemětřesení se vyskytovaly v posledních letech. Co je příčinou? Ta opět leží u člověka.
    Země je zaměřena na zjemňování; ona se pokouší ze všeho, co se rozpadá, vytvořit nové. Tak se stává z fosilních pralesů olej a uhlí. Místo abychom pomohli Zemi, např. čistili lesy a zužitkovali dřevo, tak Zemi vykořisťujeme. Bereme zemní olej pro naše účely, k zisku těch, kteří ho draze prodávají. Rovněž odebíráme matce Zemi uhlí, nerosty, kameny a jiné.
    Jak by se chovalo lidské tělo, ze kterého by byly orgány svévolně vyjmuty, též vyoperovány? - Tedy nemusíme se divit, že se Země otřásá a zmítá se v horečce.

    V této době přichází vše do pohybu, vše se stává zřejmé skrze vyzařování božského světla, skrze svazek Boží se Zemí a zvířaty. Co slouží Duchu Božímu na Zemi, se zviditelňuje; rovněž se odhaluje to satanické. Světlo pravdy vynáší vše na denní světlo, jak ve velkém, tak i v malém, v životě jednotlivce. To protizákonné, to antikřesťanské, je poznáváno jako to, čím je.
    Šílenost člověka se poráží v nemoci šílených krav. Ochránci zvířat poukazují na to, že zvířata jsou chována za použití dotací. Daňový poplatník je tedy vtáhnut do tohoto šílenství, ať chce nebo ne. To je morálně a eticky neospravedlnitelné!
    Nyní se naříká nad tím, že se zabíjí mnoho dobytka kvůli BSE. To je pokrytecké. Proč je chováno tak mnoho dobytka? Aby ho člověk postupně snědl, neřkuli: sežral. Když člověk chová zvířata, aby je požíval, není to slučitelné s důstojností člověka jako dítěte Božího. Zde můžeme mluvit už jen o „žraní“.
    Ostatně: Také když se člověk dívá na zvířata při jezení, vyvstává automaticky otázka: „Žerou“ zvířata nebo žerou lidé? Já jsem zpozorovala, že zvířata jedí.
    Nečlověk - požírač zdechlin. A to v několikerém ohledu, neboť co bylo obsaženo v kostní moučce, potravě pro zvířata, to se nedá popsat: odpady z jatek, z ordinací zvěrolékařů a z laboratoří s pokusnými zvířaty; také lidská placenta už byla jednou přimíchána; samotné laboratorní krysy farmaceutického průmyslu, kterým byly vstříknuty rakovinotvorné chemikálie, skončily v korytu zvířat, stejně jako vyplavené vorvaně, které byly plné škodlivých látek jako je DDT a PCB. V podstatě by bývaly musely být odstraněny jako zvláštní odpad. Avšak tento zvláštní odpad byl semlet, svařen a stlačen a předložen dobytku a prasatům. Tak přistálo všechno v nedělní pečeni na lidském obědovém stole. Na začátku a na konci potravního řetězce stojí jedovaté zdechliny. Člověk – kanibal.

    Někteří lidé se teď distancují od masa. Námi vytvořený odpad požíváme s požitkem přesto přes potravní řetězec. Naše exkrementy, naše nečistoty a produkty odpadu přicházejí jako čistící bláto na pole. Na naší vlastní špíně se zardousíme. Pak má pomoci pan doktor, který je infikován stejnými a podobnými posilujícími prostředky.
    Také pole trpí víceméně na BSE, neboť také ona jsou plněna nositelskými substancemi, které vedly k BSE.
    Požívání našich spolustvoření se stává stále nebezpečnějším. Jedlíci masa, kteří se odvrátili od hovězího, museli konstatovat, že ani vepřové maso už není jisté, protože celá stáda byla dopována antibiotiky. A kdo chtěl přejít na ryby, dověděl se z Bruselu, že ryby Severního a Baltského moře jsou zamořeny dioxinem. Také na domácí kapry a pstruhy již není žádný spoleh, neboť ti jsou krmeni jejich mrtvými příbuznými ze Severního a Baltského moře. Na konci byl uzavřen také přelet k drůbeži: Spolkové ministerstvo zdravotnictví samo již nevyloučilo přenos BSE u hus a kachen. Dokonce u pštrosů, k jejichž požívání někteří přecházeli, byly nedávno objeveny stejné díry v mozku jako u BSE-infikovaného dobytka. Stále více zvířat se vzpírá lidskému chtíči.
    Avšak dychtivost po mase je zřejmá tím, že nečiní dojem: Protože jedlíci masa nyní snědí více drůbežího než hovězího a vepřového masa, vznikají všude velká výkrmná zařízení drůbeže. Ochránci přírody a zvířat bubnují alarm. Co se odehrává v těchto farmách drůbeže, ve kterých musí na nejužším prostoru žít dohromady až ke 40 000 zvířat, to se nedá popsat: Zvířata si vzájemně ubližují z agrese a ze strachu, kvůli čemuž jim člověk upaluje zobáky nebo odřezává články prstů u nohou. Mnoho jich onemocní, kvůli čemuž jim člověk tunově nasazuje antibiotika. Ochrana zvířat je zašlapávána - avšak co by to trápilo spotřebitele, který si s požitkem vychutnává své vykrmené kuře!

    Zcela obzvláště hrůzným způsobem jsou s osudem zvířat odjakživa spojeni lovci:
    Lovci ospravedlňují své krvavé řemeslo tím, že se starají o rovnováhu v přírodě. Údajně by existovalo příliš mnoho zvířat nebo by jinak jeden zvířecí druh mohl nabýt převahy. To se však nepotvrzuje při pozorování v rozsáhlých liduprázdných regionech Země.
    Novější studie polí od ekologů dokázaly, že zvířata disponují vnitřním mechanismem regulace populačního růstu. Tak bylo např. u slonů zjištěno, že o míře růstu nerozhoduje hlad nebo smrt, nýbrž flexibilita samic na počátku pohlavní zralosti. Hrozí-li přemnožení, pak klesá míra porodnosti. Podobné bylo zjištěno u jelenů, losů, kozorožců a jiných velkých savců. Také mnoho ptačích druhů se - podle hustoty jejich populace - při líhni chová zdrženlivě. Jestliže je skoncováno s mnoha druhově příbuznými ptáky, vstupuje do akce rezerva líhně se nezúčastňujících individuí, a narůstá opět více zvířat, než existovalo před vraždou ptáků.
    Žádný druh se nerozmnoží bez míry a cíle. Populace nejsou zvnějšku omezovány bojem a smrtí, nýbrž vnitřní mírou.
    Lovectví k tomuto účelu je tedy nejen nezpůsobilé, ale také úplně nepotřebné. V brožurce Gabriela-Nadace. Saamlinické dílo lásky k bližnímu na přírodě a zvířatech^* čteme, co má k tomu co říci Bůh, všemoudrý a všemohoucí Stvořitel univerza:
    Zvířata v lese a na poli jsou bez domova, neboť lstiví chytači kořistí číhají na stvoření, aby je střelili.
    Mnoho lidí je mylného názoru, že oni musí udržovat rovnováhu v přírodě. Bůh pravil: Já Jsem vyrovnání v celé nekonečnosti a také v přírodních říších Země. Já nepotřebuji žádné vážící lidi, kteří věří, že musí udržovat rovnováhu.

    Člověk se proto nemusí dělat umělým loupežníkem, aby nahradil „přirozené nepřátele“. Ruší jen vnitřní harmonii přírody, zpřetrhává sociální svazky zvířat, ničí jejich místa klidu a oblasti potravy a spouští rozsáhlé stěhování mimo přirozený rytmus.
    U divokých prasat je např. bachyně, která zaujímá ve smečce vedoucí roli, od lovců jako první vzata na mušku a střelena. Že je tímto sociální struktura zvířat nejen narušována, nýbrž dokonce ničena, to zelenou kamizolu netrápí. K tomu výklady jednoho profesionálního lovce: Vedoucí bachyně vede a organizuje. Kdo ji zabije, ten ničí sociální strukturu celé smečky. Její odstřelení zanechává neuspořádané stádo, které se ve své ztrátě orientace začíná potulovat, nekontrolovaně se rozmnožuje a nakonec způsobuje škody polí.
    (SZ, 16.12.2000)
    Jeden opravdu dobrý příklad, aby se z něj vyčetlo, jak lovec „přímo udržuje rovnováhu v přírodě“!

    Věděli jste už, jak se uskutečňuje myslivecký zdar a co požíváte jako myslivecký dík?
    Např. u zajíců hledá myslivec svůj „zdar“ nabíjením broky, které obětem proděroví nejen kůži, nýbrž pod ní ležící nervový systém. Zajíci se svíjejí bolestmi a řvou často jako malé děti. Pak se přiblíží pyšný myslivec a ubije sténající zvíře - klackem, hlavicí nože, pažbou své pušky nebo hranou ruky; je přirozeně třeba vícero ran, dokud lovec nemá „úspěch“. To nejsou nikterak nepřípustné excesy, ale tak je to doporučováno na učebních kurzech pro myslivce. Myslivecký zdar!
    A jako myslivecký dík si potom můžete užít Vaší zaječí pečeně. Tu a tam kousnete při tom ještě do nějakého broku. Možná myslete příště na to, jak byste se cítili, kdyby Vám někdo prohnal sedmdesát pět takových kulek pod kůži a nakonec byste byli ubiti pažbou pušky.
    Možná si také krátce představte zajíce, jak hopkal loukou s velkýma očima a nastraženými slechy, když ho trefila smrtící salva, aby mohl být Vámi snězen. Nechtěli byste se v budoucnu přece radši tohoto jídla zříci?!
    Na srnky a divoká prasata nestřílí statečný myslivec jednoduše patronami, ale kulkami, které se v trefeném zvířeti zvětší popř. rozdělí (expanzivní kulky) nebo pokřiví (deformační kulky). Proč? Aby se z trefeného zvířete vyrazilo co možno nejvíce „známek lovu" - krev, obsah žaludku či střev, chlupy, třísky kostí aj. To má usnadnit hledání zraněné, ale ještě ne mrtvé zvěře. Aby tato zvěř stále znovu při této „hledané“ neutíkala, nechá ji člověk na několik hodin „onemocnět“, jak říkají lovci. Teprve pak ji člověk vypátrá, aby kovečně usmrtil skonávající zvíře jedním výstřelem. Místo tohoto způsobu zabití je podle mysliveckých pravidel též zapíchnutí zvířete. Většina kopytnaté zvěře, např. srnky, jeleni, vysoká zvěř, dančí zvěř, kamzíci, divoká prasata, umírá tímto způsobem po několika hodinovém utrpení. Je-li zvíře konečně mrtvé, je ihned „vyvrženo“. Střeva a další vnitřnosti jsou vyrvány z ještě teplého těla. Způsob jednání lovců se při tom sotva odlišuje od způsobu jednání krvechtivého dravce, kterého rádi označujeme jako „bestiální“.
    Všechno toto je podle „mysliveckých pravidel“. Jestliže si objednáte Vaši další srnčí pečeni, můžete přemýšlet o tom, jak dlouho oběť Vašeho jídla kulhala lesem postřelená a bolestmi téměř v bezvědomí, aby o sobě podala „známky lovu“. Utrpení, které při tom zvíře zažilo, vedlo k vyplavení hormonů a vězí stále ještě ve Vaší pečeni. Vy sníte ta muka. Opravdu to chcete?

    Přes 300.000 lovců přináší v Německu ročně nepokoj, strach, stres, nepořádek, utrpení a smrt v lese a na poli. 13.000 až 15.000 zvířat je denně odstřeleno z pohodlných posedů nebo léčkami usmrceno krutým způsobem, zčásti pod nesmírnými muky, když leží střelena a zraněna nebo se zmítají v pastích, než umřou. Zvířata nemají vůbec žádnou šanci běžet o svůj život.
    Slovo „lov", tak špatné to je, se ještě zobrazuje jako okrasa. V pravdě jde o chtivost po zabíjení. „Lov je vždy jednou formou války“, řekl Goethe. „Lovectví je vedlejší formou lidské duševní choroby“, konstatoval Theodor Heuss, první prezident Německé spolkové republiky, který jako nelovec musel jít s diplomaty na lov. „Od vraždy zvířete je jen krůček k vraždě člověka“, řekl ruský spisovatel Leo Tolstoj.
    Stále více lidí toto tuší. Dotazování dokumentuje rostoucí odmítání lovu. Dalece přes polovinu obyvatelstva - dvě třetiny všech žen - odmítá masovou vraždu v lesích.

    V roce 2000 vešlo prostřednictvím médií ve známost neobvykle mnoho nehod při lovu. Několik příkladů: Lovec zastřelil lovce. Řím - Tragická nehoda při lovu u Cunea (severní Itálie): 39-letý člověk zastřelil nedopatřením při lovu divokých prasat svého přítele. Ze žalu si sám střelil kulku do hlavy. Oba muži byli nalezeni až po dvou dnech.
    Jedna další událost: Lovec střílí jiného lovce. Kulka se odrazila od kamene: Krajně tragické jsou okolnosti nehody při lovu v Maďarsku, při které byl zabit 54-letý lékárník z Bad Neustadt. Jak je dokumentováno, lovil otec rodiny s přáteli divoká prasata. Jak dokumentují jedny maďarské noviny, střílel ten 54-letý člověk a jeho kolega-lovec ze sousedního posedu na zvěř. Při pokusu znovu trefit jednoho už postřeleného kance se kulka ze zbraně jednoho lovce odrazila od kamene ve směru druhého posedu, kde trefila lékárníka přímo do srdce. (Das Weisse Pferd č.8, duben 2000)

    Noviny Das Weisse Pferd shrnují případy podobného druhu následovně:
    Série nehod. Také lovci žijí nebezpečně.
    Letošní zahájení lovu na jelena ve Spojených státech se octlo ve fiasku. Neboť tentokrát patřilo k mrtvým - vedle tisíců jelenů - také devět lovců.
    Ve spolkovém státě New York byli dva lovci považováni za zvířata a byli zastřeleni. Další utrpěl srdeční infarkt z rozčilení, čtvrtý spadl z posedu a zlomil si vaz. Ve Wisconsinu byl rovněž zastřelen jeden lovec, čtyři utrpěli smrtelné srdeční infarkty.
    Ve státě New York úřady vyzvaly lovce na základě zvyšujícího se počtu jelenů, aby odstřelili co možná nejvíce zvířat.
    Také na Novém Zélandě utrpěl jeden lovec nehodu při lovu - skrze svého psa. Když chtěl zapíchnout právě odstřelené divoké prase, skočil jeho pes na na zemi ležící pušku. Ona byla nabita a odjištěna, kulka trefila lovce do nohy. Dovlekl se k silnici a musel tam šest hodin čekat, než byl nalezen. Co se stalo z postřeleného divokého prasete, se z tisku nelze dovědět.
    Komentář redakce: Co člověk učiní zvířatům, spadne zpět na něho. To je dlouho známo. Nové je nanejvýš to, že účinek může nastoupit tak rychle.
    Mohlo by být, že zde máme co dočinění se zákonitostí vysílání a přijímání, s kauzálním zákonem? Zákon o setbě a sklizni má flintu, která trefí lépe než každý lovec!

    Po několik let přichází opět více a více do módy „pohodlné lovení“. Člověk vytváří obory, takzvané lovecké oplocení, ve kterých hájí např. divoká prasata, pečuje o ně a nechá je se rozmnožovat. Vykrmuje je dokonce dobrým krmivem.
    280 hektarů zaujímá Cloppenburgova obora, plocha, která mohla uživit nanejvýš 15 divokých prasat, na které ale člověk držel alespoň 300 zvířat. Kdo se tam procházel, měl dobrou šanci setkat se s krotkým štětináčem. Několik prasat bylo v blízko položeném Niersbachu dokonce jmenovitě známo, třeba bachyně Rita, o které zlidovělo, že ráda žebrala „od rodin s dětmi chleba a jablka“. Jeden kanec, tak se povídá ve vesnici, se dokonce pokusil ucházet se o krmivo u svých lovců…
    Až do onoho 31. října minulého roku zažívala zvířata útulné bytí v jednom takzvaném loveckém oplocení düsseldorfského obchodníka Ulfa Cloppenburga - netušíce k jakému účelu je tento vysadil a krmil…(DIE ZEIT, 22. 4. 1999)
    Nejvrchnější lovec Německa, Constantin Freiherr von Heeremann, považuje za morálně nezávadné střílet pro zábavu na krotká divoká prasata. „Tady bylo řádně loveno. Tady bylo loveno podle mysliveckých pravidel", ujišťuje on. - Podle mysliveckých pravidel, tak vysvětlil při spolkovém dnu lovců, je lov, „který úctu a ohled před životem pozdvihuje k vlastní naléhavosti.“

    Tady člověk žasne! Něco přece nesouhlasí, říká si prostoduchý zdravým lidským rozumem nadaný současník…
    O „úctě a ohledu před životem“ může podat zprávu také následující citát z již zmíněného článku v DIE ZEIT:

    Původně je lovecké oplocení feudální vymožeností, která byla velice v módě především v 16. století. Jednak mělo zvyšovat podíl zásahů šlechtického mysliveckého stavu, jednak mělo chránit pole rolníků před zvěří a divokým lovem. Dnes ulehčují takové obory zámožným lovcům dostat se k výstřelu mezi dvěma obchodními termíny bez námahy nebo dlouhého vyčkávání. Nabídky k lovu se hemží v inzerátech. „100 procent úspěchu při lovu! Samorostlé divoké oplocení v Bavorském lese přislibuje odstřel dančí, vysoké a mufloní zvěře“, se tu zhruba píše. Ústraní platí v prostředí loveckého oplocení naprosto jako argument prodeje: Tak může člověk „schovaný a utajený, skrytý před pohledem veřejnosti“ zažít „nejvzrušivější lovecké hodiny roku na vysokou zvěř ve všech třídách síly a rovněž na samorostlé kance“, propaguje jeden obyvatel oblasti Allgäu pro své oplocení.

    Ostatně: Zdaleka ne všechny tyto lovecké obory jsou tak feudální a velké jako ta Ulfa Cloppenburga, o které již byla řeč. Ty nejmenší měří právě jednou 75 hektarů, píše DIE ZEIT.
    Zcela po právu k tomu může být řečeno: Feudální vymoženost, lovecká oplocení, jsou tu k tomu, aby zvířata byla lstivě zavražděna. Jedna rada pro všechny vegetariány a pro ty, kteří jsou na cestě stát se vegetariány, a kteří se nepočítají k feudálním pánům, jež potřebují svůj myslivecký zdar a vidí a zažívají myslivecký dík kromě jiného ve zvířecím kanibalismu. Přenechejte jim jejich myslivecký dík ve zvířecím kanibalismu! Podle zákona „Na každou akci následuje reakce“ nebo „Na každou příčinu následuje odpovídající účinek“ utrpí lidé, kteří lstivě zabíjejí zvířata, svoji „morálně-etickou“ smrt. Vražda zvířat je smrt lidí.
    Tímto způsobem může také vymřít feudální vláda člověka, tak aby se na Zemi pozvolna probudila svoboda a bratrství, také vůči zvířatům, která jsou člověku malými bratry a sestrami.
    Chování mnoha lovců, kteří shromažďují zvířata u koryt před svými posedy, připomíná jednu scénu z cenami ověnčeného filmu „Schindlerův seznam“. V tomto filmu si komandant koncentračního tábora udělal sport z toho, už brzy ráno vstoupit na balkon svého domu, který vyčníval nad rozlehlým koncentračním táborem jako nějaký posed. Cíleným hledáčkem své lovecké pušky si pak v úplném klidu mezi vězni zvlil jednu nebo více obětí, jež zastřelil právě jedním výstřelem.
    Člověk nemůže srovnávat lidské oběti v koncentračních táborech se zvířecími oběťmi v lesích a dozorce z koncentračních táborů s lovci - ale druh a způsob vraždění a chuť na to jsou hrůzné podobnosti. Ve jmenovaném filmu jsou oběti vrahovi vydány ku prospěchu a zkáze, vrah si hraje na pána nad životem a smrtí. Své právo vraždit si rázný přesný střelec nenechal od nikoho upřít; státní moc stála za ním, dokud on nakonec později přeci sám neskončil na šibenici.
    Žádný si nemá myslet, že už je to pryč. Tento scénář přetrvává vůči zvířatům a má své účinky. Kdy tyto potkají dnes žijící Němce? Neboť co jsme zaseli, budeme také sklízet. Se zvířecími nákazami to již začalo.
    Potenciál agrese, který - jak ukazují německé dějiny za posledních 100 let - byl vždy latentně k dispozici, se může zdánlivě bez vlastního rizika a beztrestně vybouřit ještě jen na bezelstných a bezbranných zvířatech.
    Jistě to není žádná náhoda, že v částech Německa, např. v Dolních Frankách, byly k provozování potenciálu agrese zřízeny obrovské střelecké věže, které vypadají jako věrné kopie strážných věží z koncentračních táborů. Takové střelecké věže jsou se zálibou stavěny na hranice k sousednímu revíru, aby také opravdu žádné zvíře nemohlo překročit hranice naživu. Jakmile nějaké nebohé stvoření natáhne i jen hlavu přes hranice revíru, je pomocí cíleného hledáčku nemilosrdně odstřeleno.
    Mnoho lidí bez účasti přihlíží řádění tohoto brutálního druhu člověka, tak jak to také dělala většina lidí ve filmu Schindlerův seznam, když byli jejich bližní pronásledováni a zavražděni. Dnes podporují strany, které se honosí se slovem „křesťanská“, potutelný potenciál zabíjení tím, že úspěšně maří snahu zakotvit ochranu zvířat v ústavním právu a omezit legální vraždu ze záliby.
    Ale tak, jak továrník Schindler v řečeném filmu zachránil proti moci vládnoucích vlastním nasazením pod velkým rizikem mnoho lidí, jejichž jména napsal na seznam, existuje dnes pro přírodu a zvířata naděje. Gabriela-Nadace. Saamlinické dílo lásky k bližnímu na přírodě a zvířatech, neustále rostoucí dílo pomoci, si stanovilo za cíl opatřit zvířatům prostor k přežití a zachránit je před pronásledováním surových a bezohledných lidí. Tomuto dílu pomoci je již k dispozici několik stovek hektarů země, na které není měřítkem jednání brutalita lidí, nýbrž úcta před vším stvořením Božím.
    Vražda zvířat pro tak mnohého člověka nestačí. Právě feudální páni berou kromě jiného zvířatům životní prostor. Tísní je, jak je vyloženo, do úzkých plání a nahlas oznamují, že by existovalo příliš mnoho zvířat, lesní a polní škody by byly enormní. Proto - tak jsou toho názoru - musí být zvířata odprásknuta, o střílení už tu nemůže být ani řeč.
    Kdyby dali zvířatům životní prostor, který jim náleží, pak by mohlo pozvolna přestat vraždění zvířat a stěží by existovalo více lesních škod a škod na přírodě.
    Na úzkém životním prostoru neexistuje dostatečně potravy. Feudální páni přirozeně nevědí, že hlad činí zoufalým a nedovolí být vybíravým. Tak je to také u zvířat; mají hlad a jedí proto všechno, čeho mohou dosáhnout.
    V oborách pro zvěř jsou zvířata namačkána na ještě užším životním prostoru, avšak jen tak dlouho, dokud je feudální páni neoddělají.
    Kdo chce přenechat feudální vládě samé, aby se zničila, stane se nebo zůstane vegetariánem. Drazí bližní: Nejezte už maso, přenechejte to feudálním pánům, jestliže toto chtějí! Když pak pozvolna vypukne Kreutzfeld-Jakobova nemoc, mohou se, když je to možné, vzájemně o sebe starat a eventuálně povolat k modlitbě vrstvu kněží, pokud tato sama už netrpí na krocaní pečeni.
    Myslivci by měli být ochránci zvěře, strážci přírody a zvířat, ale oni se stali lovci, kteří zvířata honí, ženou, tísní a odstřelují, kdekoli je potkají.
    Slovo Krista z Jeho díla projevení To je Mé Slovo^*:
    Běda lovcům a běda těm, kteří touží po masité stravě! Jak lovci, tak i ti, kteří podobně jako kanibalové žádostivě požívají maso zvířat, budou mučeni a honěni žalem, utrpením a bolestí zvířat. Totéž platí pro ty, kteří znesvěcují říše rostlin a minerálů. Také oni budou za své zlé skutky trpět. Co člověk seje, bude sklízet. (str. 109)
    Jsou-li již lovci druhem lidí určité svérázné, též zvrhlé mentality, tak může být člověk napjatý, co se asi ukáže, když se kněží, faráři nebo další hodnostáři křesťansky se nazývajících církví zabývají tématem lov.
    V internetu bylo k přečtení:
    Pastor přeje cestou internetu „horrido a lovecký zdar“. Evangelicko-lutheránský pastor z Lüchowa, teolog a dlouholetý lovec, nabízí tipy pro Hubertovy mše.
    Jen několik jeho výroků:
    Při Hubertových mších jde o „nárokované vědomí na postavení člověka ve spolustvoření… On se potýká s tím, jak je slučitelné zabíjení zvířat při lovu s křesťanskou etikou… Zvěř musí být opatrována. Vzdát se lovu neznamená zodpovědnost, nýbrž zanedbání…“ (epd Niedersachsen-Bremen/b2073/ 18.8.2000)
    Jedno zjištění Daga Frommholda: Žádný lovec mezi sobě rovnými nepopírá, že lov, zabíjení a kořistnictví, mu působí radost; veřejně však přiznává tuto skutečnost mnohem méně myslivců - oni vědí proč. (www.tierbefreier.de)
    V jedné bohoslužbě ke cti ochranitelského patrona myslivců, sv. Huberta, v Dieburgu se praví: Také myslivci by měli jednat v souladu se stvořitelským pořádkem. K tomu patří velmi dobře také střílení zvířat… Člověk nechá zaznít myslivecký roh „ke cti Boží“. Zdařilý večer myslivců ve farním centru se připojil k bohoslužbě. (Darmstädter Echo, 17.11.2000)
    Bůh nechce úctu, která je sama lidskou sebectí. Bůh mluvil skrze Jeremiáše zcela jinak:...já jsem vašim otcům, když jsem je vyvedl z Egypta, nic neřekl a nic neporučil, co se týče zápalné oběti a jateční oběti.
    V okresu Germersheim vysvětlil děkan Hirsch následující: Zodpovědností a respektem ražené využití zvířete je legitimní právo člověka a právě také lovce, který pro zachování přírody činí s osobním nasazením své nejmožnější. (Die RHEINPFALZ, 17.10.2000) To „nejmožnější“ znamená: Zvířata svévolně odstřelit.

     Člověk vidí, jak flexibilně se muži církve přizpůsobují různým požadavkům veřejného života. V tom se mohli opravdu také cvičit zhruba po 1700 let - či mnohem déle, když člověk přihlédne k praktikování Starého Zákona. Každý vědec bible ví: Velká část Starého a Nového Zákona je zfalšování - nikoliv Boží Slovo. Ve Starém Zákoně to byli především kněží a úředníci dvora, kteří v průběhu staletí napsali své představy. V Novém Zákoně to nebyli současníci Ježíše z Nazaretu, kteří sepsali „evangelia“; za jmény „evangelistů“ se schovávají neznámí autoři, kteří věděli o Nazaretském jen z doslechu a nechali zase vtékat své vlastní „teologické“ představy.

    Lov je ještě stále z největší části mužskou záležitostí. Také v katolické církvi jsou vyšší vysvěcení vyhrazena jedině mužským teologům. Jedna myšlenka k tomu z daného podnětu:
    Kdyby kněží a podobní „důstojní“ „Boží služebníci“ nebyli bývali odjakživa posedlí po tom udělat církev, náboženskou správu, mužskou záležitostí, kdyby bývali neprovozovali patriarchát, moc v rukou mužů, kdyby bývali nechtěli bezpodmínečně vyloučit ženy, tak by jejich pudový život zůstal v každém případě tak nějak vyrovnaný a ne tak extrémně zvrhlý, jak to nyní jednou opět vyšlo na denní světlo.
    Ve Starém Zákoně si člověk vyléval své zvířecí sklony na nevinných tvorech a také dnes nic nenamítá proti trápení a vraždění zvířat. Ve středověku se tak mnohý klerikální prostopášník obveselil mučením a upálením kacířek a údajných čarodějnic, dnes je člověk činný jako pederast - prohřešuje se tedy na chlapcích, klášterních žačkách a podobných - a znásilňuje jeptišky.

    Na počátku vzniku lidstva dal Duch Boží lidem Zemi. Podle smyslu pravil: „Podmaňujte si Zemi“, což však neznamená Zemi vykořisťovat a vše, co žije v ní, na ní a nad ní, trápit, svévolně zabíjet, zvířata oplodňovat proti zákonu přírody, zvířata požívat a mnohé další.
    V knize Prorok č.15, Zvířata naříkají - prorok obžalovává!^* čteme, že by Bůh povolil Mojžíšovi a tehdejší vrstvě kněží zabíjení, obětování a požívání zvířat. Tyto rituály, které byly prováděny se zvířaty, se však zpětně nevztahují na Boží Slovo skrze Jeho pravé proroky. Tehdejší vrstva kněží si to vymyslela a tak předstírala lidu, že to jsou přikázání nebo vůbec rozkazy od toho jediného a pravého věčného Boha. Tato lež vešla do tradice a byla napsána, takže např. ve 3. Knize Mojžíšově, Levitikus, ještě dnes čteme:
    Potom nechal [údajně Mojžíš] sem přinést berana pro zápalnou oběť. Áron a jeho synové položili své ruce na hlavu berana, a Mojžíš ho zabil. Krev nastříkal kolem dokola proti oltáři. Potom berana rozdělil a hlavu, části a tuk nechal shořet v dýmu. Umyl vnitřnosti a nohy vodou a nechal celého berana shořet v dýmu na oltáři. To byla zápalná oběť k upokojující vůni, ohňová oběť pro Pána, jak to Pán poručil Mojžíšovi…
    V knize Prorok č.15, Zvířata naříkají - prorok obžalovává!* si můžete kromě jiného přečíst další příklady raně klerikálních smyšlenek, jestliže byste to chtěli.

    Zvrhlý druh a způsob, jak se ve všech dobách zacházelo a zachází se zvířaty, pochází z mnohobožství, kdy lidé obětovávali zvířata, aby si naklonili bohy a udrželi je dobře naladěné. Skrze proroky Starého Zákona mluvil Bůh proti zvířecím obětem všeho druhu. On mluvil např. skrze Jeremiáše: Vaše zápalné oběti se mi nelíbí, vaše jateční oběti mi nejsou příjemné (6,20), skrze Izaiáše: Beranů, které spalujete jako oběti, a tuku vašeho dobytka mám dost; krev býků, jehňátek a kozlů se mi protiví (Iz 1,11), a skrze Ozeáše: Lásku chci, ne jateční oběť, poznání Boha místo zápalné oběti (6,6). Další výroky podobného obsahu jsou kromě jiného: Iz 1,13; 1 Sam 15,22; Oz 8,11-13; 3 Moj 5, 21-27; Jer 7, 22-28; Mich 6, 6-8; Ž 50, 9-21. Tyto zprávy byly od vrstvy kněží při jejím falšování bible patrně přehlédnuty.
    Také porážení zvířat, aby tato byla požívána, je zároveň zvířecí oběť.

    Ježíš pranýřoval jakékoli násilí na zvířatech, také požívání zvířat. Někdo nyní namítne, Ježíš jedl maso, rovněž ryby, které jsou také maso. Ryby On dokonce rozmnožil. K tomu říká Kristus Boží ve Svém velkém díle projevení To je Mé Slovo, alfa a omega následující:
    Ani od apoštolů ani od učedníků nebylo nařízeno zabít beránka. Avšak jak Mně, tak i apoštolům a učedníkům, byly podány části připraveného beránka jako dar lásky. Naši bližní nás tím chtěli obdarovat, protože to nevěděli lépe. Požehnal jsem si ten dar a začal jsem si brát maso. Moji apoštolové a učedníci učinili stejně jako Já. Hned potom Mi položili otázku ve smyslu: Máme přeci upustit od požívání masa. Tak jsi nám poručil. Nyní jsi sám požíval maso.
    Poučil jsem ty Mé: Člověk nemá svévolně zabít žádné zvíře a ani požívat maso ze zvířat, která byla zabita k požívání masa. Avšak když lidé, kteří jsou ještě nevědoucí, připravili maso jako potravu a udělali ho pro hosta jako dar a podávají ho k jídlu, pak by host neměl tento dar odmítnout. Neboť je rozdíl, jestli toto člověk požívá z chtíče po masu nebo jako dík k hostiteli za jeho námahu.
    Vědoucí by však měl, jestliže je mu to možné a dovolují to vnější okolnosti a čas, dát hostiteli všeobecné poukazy, ne ho však chtít poučovat lepšímu. Když je čas zralý, bude také hostitel rozumět těmto všeobecným poukazům. (s. 809/810 v německém vydání)
    Moji učedníci Mi přinesli chleby a hrozny na rozmnožení. V tento den Mi byly podány na rozmnožení také mrtvé ryby. Když jsem vzal tuto mrtvou substanci do Svých rukou, objasnil jsem lidem, že z nich dalekosáhle ustoupil potenciál síly Otce, ta vysoká síla života a Já nevytvořím živé ryby, aby byly opět zabity.
    Objasnil jsem lidem, že život je ve všech formách života a člověk tyto nemá svévolně zabíjet. Lidé, zejména děti, se na Mě dívali smutně. Nemohli Mi rozumět, neboť žili z největší části z ryb, chleba a málo jiného. Proto jsem k nim mluvil ve smyslu: Energie Země drží mrtvé ryby ještě pohromadě. Tak vám z Otcova Ducha nedaruji žádné živé ryby, ale z energie Země vám vytvořím ryby, které jsou mrtvé, tedy vibračně chudé. Nebudou nikdy nosit život a nemohou být zabity. Chci vám ukázat, jak chutná živé - chléb a plody - a v porovnání k tomu mrtvá potrava.
    A stvořil jsem pro ně ryby z energií Země, které nesly málo duchovní substance. Dal jsem jim mrtvé ryby a přikázal jim zároveň jíst také chleba a plody, aby poznali rozdíl mezi živou a mrtvou potravou, mezi vysokovibrační a nízkovibrační stravou.

    Ostatně: Kdo se mylným způsobem opírá o výrok, Ježíš jedl také maso, proto je to povoleno také lidem, ten by musel také - stejně tak důsledně - žít podle přikázání Božích a Ježíšova Kázání na hoře, které Ježíš učil a lidem předžil.
    Kdo se tedy legitimně dovolává jezení masa, protože údajně jedl Ježíš také maso, ten by musel i jinak zaměřit svůj život na přikázání Boží a na Ježíšovo Kázání na hoře. Výjimky dělá jen ten, kdo je schizofrenní.

    Stalo se pro nás normou, že zvířata před námi utíkají?
    Položili jsme si už někdy otázku, proč ptáci, myši, srnky, zajíci, nakonec všechna zvířata před námi utíkají? Ať je to v pralese, na poušti nebo v našich lesích a polích? Je to pro nás právě „úplně normální“? Díváme se na to jako na přirozené, též přírodou dané chování? Či jakou máme výmluvu?
    Životní formy přírody, tedy i zvířata, tvoří jednotu a jsou spolu komunikačně spojeny. Přes stovky, tisíce kilometrů ví jedno zvíře o druhém; cítí, jestli se druhému vede dobře nebo musí trpět. Tato neviditelná komunikace byla již dokázána experimentálně.
    Jak reaguje např. život v půdě, drobounká zvířátka, když je trápen a zabíjen herbicidy, fungicidy, pesticidy, hnojem a močůvkou? Vysílá signály, též informace; je to komunikační spojení. Všude na Zemi vnímají živočichové stejného druhu, jak se vede jejich spolustvořením.
    Strach před původcem se projevuje až tak, že zvířata polekaně ustupují, když je potká nějaký původce, nějaký člověk.

    Jak velmi trpí příroda a zvířata pod agresivním chováním člověka, je v přítomnosti analyzováno od Gabriela-Nadace i v důsledku polních pokusů:
    To, že pokojové rostliny reagují na pocity a myšlenky svých vlastníků, je známo již dlouho. To, že květiny mají strach, když k nim člověk agresivně jde - např. aby je uříznul -, bylo dokonce dokázáno na měřicích přístrojích. Před několika lety objevil jeden japonský vědec, že i voda zaznamenává a zrcadlí naše myšlenky a slova. Jejich pozitivní nebo negativní účinky byly zřejmé v různých kristalizačních obrazech.
    Nemůže tomu být jinak, když je půda a nejmenší živočichové nakládána herbicidy a pesticidy nebo hnojem a močůvkou. Též provozování lovu vykazuje přes změřitelné škody negativní důsledky na harmonii a jednotě přírody. Výstřely nelekají jen zvířata, ale ubližují také rostlinnému a půdnímu životu. První měření se již konala. Vědecká studie je v přípravě.

    Když jsou zvířata krmena, tak to pociťují jako příjem pozitivní komunikace. Toho lovci využívají. Avšak oni krmí zvířata lesů a polí, jen aby je vykrmili či nalákali položením návnad a tímto je mohli pohodlněji zastřelit.
    Nedaleko od svých střeleckých stanovišť vykládají lovci např. pamlsky pro divoká prasata - zvířata mají hlad, přijdou k těmto krmným místům a pak je to pro lovce lehké je odstřelit, je zavraždit. Na tisíce a tisíce kilometrů se rozšiřují opět komunikační signály strachu, bolestí, utrpení, zoufalství, obzvláště také tehdy, když mláďata ztratí svoji matku. Jiná zvířata blízko a daleko přjímají tyto signály a tedy informace. Následkem je strach. Ustupují a vyhýbají se původcům, lidem.
    Už jsme slyšeli o loveckých oborách, kde člověk zvířata hájí a krmí, dokud nejsou shledána zralá, aby byla zavražděna. Dokud to není tak daleko, jsou zvířata krotká a běhají lovci přímo před jeho vražednou zbraní, flintou. Opět jde na tisíce a tisíce kilometrů okolo Země zkušenost: strach, utrpení, bolest - a informace: Ustupujte od vraha zvířat, člověka!
    K tomu přichází utrpení masového chovu zvířat a transportu zvířat: Dobytek, prasata, ovce, kozy aj. jsou nacpány do transportérů zvířat. Hodiny nebo vůbec dny musí strávit v této těsnotě.
    Úplně bezmocná a vydaná na pospas, vydaná všanc nepřirozenému pohybu povozu, stojící nebo ležící ve svých vlastních výkalech, trpí hladem a žízní, mrazem a horkem. Ačkoliv jsou bohatě obstarána medikamenty, zvířata onemocní; některá přijíždějí na místo určení mrtvá. Tam jsou ta, která přežila, brutálně vyhnána, popř. vyrvána, ze svého vězení, násilně tlačena a nucena do domu jatek, kde musí přijmout smrtící výstřel - či jiné druhy zabití. Ještě teplé tělo je pověšeno, vybráno, rozřezáno na kusy a nakrájeno. „Nyní již to není zvíře, ale maso“, bylo slyšet na jedné slavnosti jatek.
    V masně si pak mohou jedlíci či žrouti zvířecích zdechlin - nechť si je každý nazývá, jak chce - vyhledat svou porci a doma ji mohou odpovídajícně chutně připravenou přinést na stůl jako pečínku zvířecí zdechliny.
    Vůně z pečínky se line místnostmi. Podnítí chuťový smysl člověka. Jaké signály a poselství mrtvoly zavražděného stvoření nadále ještě proudí, jaké informace přijímá jedlík, popř. žrout, svého zdechlinového jídla, to uváží jen málokteří. Ani to, co tyto informace pak podle okolností vyvolají v jeho organismu.
    Podobně se vede našim opeřeným zvířecím bratříčkům a sestřičkám: husám, kachnám, slepicím, krůtám, holubům, pštrosům až po vlaštovky. Jim všem je useknuta hlava, jsou vykuchány či rozřezány, upečeny, ugrilovány, usmaženy či uvařeny a zloduchem člověk snězeny - nebo, jak chcete, sežrány.
    Malé kuřátko, právě vylíhlé z vajíčka, se svým jemným peřím a tenkým hláskem tak mnohého dojme. Avšak jak se vede takovému zvířecímu děťátku, např. kohoutkovi?
    Má-li být moderní továrna na vejce zaopatřena budoucími nosnými slepicemi, tak je jeho osud hned zpečetěn. Zkušení odborní pracovníci šikovně provádějí selekci všech samčích kuřátek, která jsou poté tak cenově výhodně, jak je to možné, připravena o život a dodána k zužitkování zdechlin. Rovněž by bylo možné, že náš kohoutek skončí jako živá potrava pro zvířata v ZOO. Nebo je s mnoha dalšími jedním druhem trhacího strojku za živa rozkouskován, jak se říká „rozemlet na kaši“, aby v rozdrobené formě přinesl zisk podnikům drůbeží líhně.
    Eventuálně je ale kohoutek také určen k tomu, aby byl prodán a snězen jako kuře na pečení. Výkrmný kohoutek živoří bezútěšným, na světlo chudým bytím, které nemůže být označeno jako „život“. Vykonstruovaný chov zvířat, pěstování, ve kterém se vědomě navozují změny chování zvířat, které slouží k tomu, aby se docílilo co možná nejvyšších zisků, dále vysoké nasazení medikamentů a využití výsledků výzkumu chování umožňují, že náš kohoutek dosáhl stejně jako jeho spolusdíleči utrpení již po 6 týdnech svou jateční hmotnost. Bez hlavy a vykuchán přijde připravený pro upečení do obchodu. Vítaná labužnická radost pro jednoho nebo druhého z našich bližních.
    Co cítí, co pociťuje tento mladý živočich, dříve než - v každém případě krutě a nepřirozeně - zemře? Jeho strach, jeho bol, jeho smutek se sděluje všem zvířatům okolo Země. A informace tohoto utrpení a trpění vchází do jeho tělesných substancí. Člověk je zároveň sní. Ve svém krátkém bytí tento kohoutek nežil, jen trpěl.

    Gabriela-Nadace si předsevzala nabídnout zvířatům domov, kde mohou žít beze strachu a zcela pozvolna naleznou opět důvěru k lidem, kteří milují svá spolustvoření.
    V uplynulých 25 letech mluvil Boží Duch skrze Svoji hlásnou troubu podobné jako již Ježíš ke Svým učedníkům. Za prvé vysvětloval lidstvu o surových lidských smyslech: Labužnické chutě působí na smysly, stupňují smyslné chutě a podněcují k požívání masa. Za druhé objasnil ve smyslu: Některé duše zaznamenaly ve svých mnoha inkarnacích, ve kterých jako člověk lovily zvířata a požívaly jejich maso, podle okolností po tisíciletí program jezení masa. Proto toho nemohou zanechat z dneška na zítřek.

    Velké části lidstva je jedno, zda je Země vykořisťována, zda jsou zvířata mučena, zda jsou krutým způsobem chována ve chlévech, které jsou pro ně nedůstojné; zda zvířata musí sloužit trýznitelům zvířat a vrahům zvířat k rozmanitým účelům, také k pokusným účelům; zda musí pozřít své poražené příbuzné jako kostní moučku; zda zvířata na jatkách žalostně řvou z panického strachu ze zavraždění; zda půdní život, nejmenší živé bytosti, jsou ničeny, to znamená zabíjeny, hnojem a močůvkou aj. a mnoho dalšího. Mnozí vědí, že toto všechno není Bohem chtěné. A přesto mlčí a zůstávají nečinní.
    Přes toto všechno se mají porce masité potravy stále zvětšovat a především zlevňovat, příprava se má stát stále feudálnější. Chtíč po mase a masitém má být pobízen - žádost po požitku, která mezi jiným nalézá svoji porážku v úchylné a pervérzní sexualitě, již nezná hranic.
    Protože je to tak, stala se zvířata masovým zbožím. Do přirozeného průběhu plození a narození zvířat bylo dekretem zasaženo ze zdola, od knížete podsvětí. To slouží jeho cíli vyřadit Boha a Jeho zákony, také Jeho přírodní zákony pro tuto Zemi. Člověk se tímto postavil nad Boha, Stvořitele života.

    V brožurce Gabriela-Nadace. Saamlinické dílo lásky k bližnímu na přírodě a zvířatech jsou mezi jiným podána následující slova Všeducha, Boha. On pravil (1999):
    Lidstvo dosahuje pozvolna vrcholu svého negativního řádění. Protivník je toho názoru, že může nade Mnou triumfovat skrze zvrhlé lidi, kteří zasahují do života a hrají si na stvořitele. On se již vždy oklamal. I tentokrát se oklame, neboť nyní je matka Země Má. (str.12)

    Časopis Říše míru. Tvá říše přijde - Tvoje vůle se stane. Modli se a pracuj^*, který je neobyčejným poslem pro život, dává náhled do působení Gabriela-Nadace. Saamlinické dílo lásky k bližnímu na přírodě a zvířatech. Tam čteme následující:

Napřed umírá zvíře...
Zvířecí nákazy na pochodu! - PROČ?

    Bůh daroval lidem přírodu a zvířata, aby mohli žít na Zemi. Avšak On nám nedal neomezeně energie k tomu, abychom s Jeho stvořením prováděli, co chceme.
    Nejdříve zešílely krávy, protože onemocněl jejich mozek. Dezorientovaně a s porušenou rovnováhou se hroutily na zadní nohy. Nyní jsou bolavé tlamy a kopyta ovcí a prasat. Také ony se mohou pohybovat již jen klouzavě a mají vysokou horečku: slintavku a kulhavku. Je to, jako by se zvířata zbavovala lidí skrze nemoc a raději se nechávala spálit než dále mučit a požívat. Strašidelné obrazy nás denně pronásledují: hořící hranice, na kterých se celá stáda ovcí obracejí v kouř, protože onemocnělo několik zvířat; spalovací pece, ve kterých mají být odstraněny milióny krav jako odpad, aby nadále nepadala cena hovězího masa. Děsivé scény jedné civilizace, která je zjevně na scestí a nyní je zasažena řetězcem zvířecích nákaz. Také o tuberkolóze je již řeč a po léta stále více o prasečím moru.
    Nyní se „zkoumá" a přemýšlí, odkud to všechno pochází - ze zdechlinového krmiva či z jedů proti hmyzu, z antibiotik či ze všeobecného stresu v masových zvířecích chlévech. Možná by měl člověk zkoumat ještě o jednu rovinu hlouběji a ptát se, jak dnes vůbec zvířata vznikají. Např. 5 miliónů telat, která se narodila v roce 2000 jen v Německu. Už to dávno není vesnický býk, který činí krávy březí, aby rok za rokem porodily tele, které jim člověk hned opět vezme, aby jich využil jako strojů na mléko. Býk z dřívějška zplodil ročně pouze 50 - 100 potomků. To je pro agrární průmysl běžící na plné obrátky dávno příliš málo. Kouzelné slůvko se jmenuje „umělé oplodnění“. Přes 90 % všech chovatelů zvířat objednává pro své krávy sperma přes katalog, podle druhu zvířat a cíle podniku. Býk, který je podnícen několikrát týdně k produkci semene, zplodí tímto způsobem ne 50 či 100, nýbrž 5000 telat. Pipetou je sperma zavedeno do krávy. Od přírody by mohla donosit jen jedno tele za rok. Avšak i ona je přelstěna. U ní se kouzelné slůvko jmenuje „transfer embrya“: Vaječník je 10. den po říji hormony podnícen k tomu, aby uvolnil nejen jedno jediné vajíčko, nýbrž až ke 40 vajíček. Tato jsou opět uměle oplodněna a takto vzniklá embrya jsou po dvou dnech vyplavena z dělohy. Zpravidla je z nich života schopných 5-7, které pak dorůstají v takzvaných „pěstounkách“. Tímto způsobem obdrží člověk z dědičného materiálu jedné „dobré krávy“ ročně nejen jedno tele, nýbrž šest nebo sedm. Život je uměle násoben.

Žádné duše pro
„masné produkty“

    Nebo už to vůbec není opravdový život, který je zde manipulován a technicky produkován jako na běžícím pásu? Může člověk zacházet s oduševnělými živými bytostmi jako se shluky buněk a nutit do života pod obcházením zákonů přirozeného pudového života, aniž by nezničil jednotu těla a duše zvířat? Kdo si uvědomuje, že všechen život pochází z kosmické jednoty v Bohu, ze Všeducha, který vše proniká ve svobodě a oživuje Svojí stvořitelskou silou, ten si umí snadno představit, co to znamená, když se člověk pokouší takovými metodami chovu vyřadit Stvořitele a sám vládnout nad přírodou a zvířaty.

    Jak víme díky poselství Gabriely, uniká člověk tímto z božského proudu života a jeho „stvoření“ již nepatří k božskému kontingentu energie pro Zemi, kterým je oživena hmota. Zvířata jsou vlastně oduševnělými bytostmi. Podle svého stupně vývoje jsou jako nižší zvířata prodchnuta jednou kolektivní duší, nebo mají jako savci jednotlivé duše, které stojí v úzkém vztahu s odpovídajícím druhem zvířat. Milióny krav, které jako „masné produkty“ nutíme do umělého „života“, abychom je co nejrychleji vykrmili a zabili, již nemají takové duše, ale visí na energetických polích svých producentů, zvěrolékařů a chovatelů zvířat a jiných, ne naposled také „spotřebitelů“ zvířecích životů. Karmické zapletení mezi člověkem a zvířetem.

Koloběh smrti
se hroutí

    Do jisté míry vznikl vlastní energetický koloběh energie, který se odpojil od božské životní síly a žije již jen z konzumní energie lidské civilizace, která znevážila, popř. spotřebovala, jí od Boha daný kontingent energie. Slabost její životní energie se projevuje jako „imunní slabost“ u člověka a zvířete. To je půda, na které rostou nákazy. Změna prionů či přenos virů je pak jen následkem všeobecné slabosti. Nyní se koloběh smrti lidské svévole pozvolna hroutí. Neboť Všeduch, pramen síly všeho života, již není k dispozici, dokud člověk nebude připraven vést život podle zákonů Božích společně s přírodou a zvířaty.

První kroky
do nové doby

    Proto mu byla, jak je referováno již v minulém čísle, odebrána vláda nad zvířaty. Co bylo dlouho ohlašováno, se nyní stalo: Bůh uzavřel svazek se zvířaty, ze kterého vzejde ve společné práci s duchovními a přírodními bytostmi nová Země – Říše míru, ve které žijí lidé mezi sebou a se zvířaty v míru. První krok do této nové doby může učinit každý, který žije podle etiky: Co nechceš, aby ti druhý činil, to nečiň také žádnému jinému - ani bližním ani pobližním, zvířatům. Podívejme se jim do očí a ptejme se sebe, jak se jim vede v masových chlévech a na jatkách, než se octnou jako stejky na našich talířích.
    Leonardo da Vinci jednou řekl: „Přijde doba, ve které lidé budou rovněž považovat vraždu zvířat za zločin jako vraždu lidí.“ A Kristus-Boží-Duch projevuje dnes: „Svítá nová doba, ve které ustanou krvavé oběti a pokusy na zvířatech a též zabíjení a požívání zvířat, neboť tato jsou pobližními lidí“ (To je Mé Slovo, str. 397, v německém vydání).
    Četli jste správně: Zvířata, která byla vytvořena lidským zasahováním do přirozeného a zákonitého průběhu přírody - a to není jenom dobytek, ale také prasata a další druhy zvířat -, nemají dílčí duše. Žijí z energie těch všech, kteří toto vynalézají, provádějí to, kteří z toho profitují, stejně jako těch, kteří tomu přisvědčují, včetně spotřebitelů, tedy lidí, kteří podporují ten krutý lidský vynález vyrábět zvířata jako masové zboží, aby je pak zabili pro požitek z masa.
    Proč je tomu tak? Uvědomme si, že za prvé, Bůh, který je život, nedává životní energii pro toto svémocné, zrůdné řádění člověka. Za druhé, člověk nemůže vytvořit životní sílu. Odcizuje, krade zároveň substanci života a dělá z toho svůj scénář.
    Uvědomme si tedy: Lidé nemohou vytvořit životní sílu ze sebe samých, z člověka, nýbrž jen přichystat tělo pro život - plozením. V přirozeně zplozeném dítěti je duše, která v sobě nese životní jádro Bůh. Bůh je pak nositel života v duši a také nositel života fyzického těla.
    To stejné platí při přirozeném oplození a oplodnění zvířat nebo při přirozeném opylení rostlinných druhů. Bůh je a zůstane Stvořitelem a tedy životem.
    Protože člověk nemůže stvořit životní sílu, stal se člověk zlodějem. Chce si posloužit od Boha danou životní energií, aby z ní podle své libosti produkoval pro své účely pozemská těla.
    Následkem této opovážlivosti bylo, že Bůh si nyní vzal Zemi se všemi formami života a všemi životními silami k Sobě.

    Opakuji: Člověk dostal od Boha svobodnou vůli, protože nese hluboko ve své duši božský-duchovní Zákon svobody. Protože to tak je, svěřil Bůh lidem Zemi. Nedal jim ale právo se nad Něho vyvyšovat, odcizovat proudící životní sílu, kterou je Bůh Sám, a tímto činit, co se člověku zlíbí.
    Nyní zažíváme, co to znamená zmocnit se a chtít si udělat k službám substanci života, kterou je Bůh. Uměle oplodněná zvířata, která mají být zabita pro masovou produkci masa, se člověku zpěčují. Raději umírají a nechávají se spálit, než by byla obětí popř. kořistí pro zloděje.

    Uvědomme si ještě jednou: Všichni lidé, kteří přispívají k tomuto příšernému zániku, jsou - ať chtějí nebo ne - dárci, též dodavatelé, své osobní životní síly. Od nich odtéká životní energie ke zvířatům, která byla stvořena proti zákonu přírody. To stejné platí pro lidi, kteří manipulují s dědičným materiálem zvířat, aby je klonovali. Kdo usiluje o to, aby klonoval lidi, a kdo se za to nějakým způsobem přimlouvá, musí vědět, že také klonovaní lidé nemají duši a visí na životní energii, na životní niti, svého lidského stvořitele a dárce genů.
    Mezi kravami, které jsou např. po statisících „odstraňovány“ jako veterinárně-medicínské opatření nebo spalovány pro „podporu ceny masa“, jsou mnohé, které byly zplozeny přirozenou cestou. Mají dílčí duše, které při tomto dění nekonečně trpí a jsou též poškozovány. Vedle toho stojí tělesné utrpení miliónů uměle produkovaných zvířat.

    To vše je dílo lidí a ne Boží vůle!

    Když Bůh svěřil lidem Zemi se vším, co je v ní a na ní a nad ní, neexistovalo mezi Bohem a lidmi žádné ujednání, že by byl dovolen každý nesvědomitý zásah do života.

    Člověk již nemá před ničím úctu, ani před svým bližním, spolu-člověkem, ani před svými pobližními, přírodou a zvířaty, ani před sebou samým. Jeho pudový život jde - u jednoho více, u druhého méně - za zničením.
    Také před zvířaty lesů a polí se chamtivost a zloba člověka nezastaví. Připravuje je o jejich životní prostor. Zapříčiněno nestvůrou člověk, trpí zvířata v lese a na poli pod podobnými osudy jako zvířata ve chlévech. Na celé Zemi nejsou zvířata pro člověka nic jiného než zboží. Na všech částech Země se s nimi jedná tím nejkrutějším a nejbrutálnějším způsobem, jsou nucena do nesvobody, závislosti a uvěznění, jsou lovena a porážena - pro blaho člověka.

    Co se děje na polích? Půdní život je usmrcován umělými hnojicími prostředky, mrvou a močůvkou. Půdy se vyčerpávají, aby se zvýšil zisk.
    Industrializované zemědělství není schopno svým „uměním“ vyvážit ruinující zamoření ornic. Půdy již při tom nespolupracují.
    Tím se dostávají do půdy také substance, které jsou původci nemocí, jako BSE-priony, rovněž odpadní produkty látkové výměny zvířat, též vyloučené části psychofarmak, antibiotik, anabolik, hormonů a jiných medikamentů, které byly podány zvířatům. Zemská půda předává informace těchto cizorodých látek rostlinám. Jsou-li tyto snězeny zvířaty, nacházejí se pak tyto informace v jejich mase. Buď přes rostliny nebo přes zvířecí maso dospějí tyto cizí informace nakonec k člověku a mohou v jeho organismu něco vyvolat.
    Podnik pro výkrm prasat musí prokázat, že disponuje odpovídající plochou polí a luk k vynášení vzniklé močůvky. Např. u 700 prasat je potřeba asi 50 ha země, která je tímto způsobem systematicky zamořována.
    V časopise Říše míru čteme:
    A propos hnůj a močůvka: Šok z náhlého otrávení nitráty je pro rostliny a zvířata (půdní živé bytosti, zajíce, srnky, ptáky...) ještě stále dost velký. Nebo bychom my chtěli, aby nám někdo vylil hnůj a močůvku na hlavu?

    Také lesy, které jsou domovem mnoha zvířat, padají za oběť sobectví a ignoranci člověka. Nešetrně jsou káceny stromy stojící za životní mízy. Vědomě se zakládá oheň, aby obrovskými lesními požáry všechno lehlo popelem. Kolik zvířat při tom zahyne, na to se člověk neptá - chtíč po zisku se staví nad život.
    Člověk zničí svůj základ života, přírodu. Tak zničí sám sebe.
    Obrovské tropické lesy jsou bezohledně káceny nebo vypalovány, aby byly pak přeměněny v plantáže. Tenká, na minerální látky chudá, vrstva humusu je odstraněna již za několik let. Nazpět zůstává neplodná poušť.
    Přehnaným spásáním, chybným zavodňováním, v důsledku používání jedů proti hmyzu a chemických hnojiv, monokulturami a těžkými stroji činí člověk stále více půdy neplodnou. Pouště rostou.
    172 smluvních států se mezitím radí pod vedením UN-sekretariátu pro pouště o možnostech pomoci pro postižené země. Dohoda ohledně způsobu počínání již nabyla platnosti v roce 1996. Avšak užitek z ní je pochybný:
    Prosazení se utváří ... rozvlekle. Postižené chudé země si stěžují na nedostatečnou podporu průmyslovými národy. Poslední konference v Recife (Brazílie) v listopadu 1999 skončila nuznými výsledky a hádkami o finance. (Volksblatt, 20. prosince 2000)
    „Nedostatečná podpora“ - člověk si je sobě bližním. Člověk by mohl pomoci, ale nedělá to. On sám není přece postižen. Ještě ne!

    BSE způsobila malý otřes aroganci, sobectví, lhostejnosti a ignoranci bohatých a klimaticky zvýhodněných evropských průmyslových národů. V chudších a méně privilegovaných oblastech jde o holé přežití. Říše míru píše k „následkům BSE-šílenství“:
    V důsledku excesivního požitku z masa v průmyslových zemích umírají již po léta lesy v „méně rozvinutých“ zemích, hladoví drobní zemědělci.
    Polovina sklizně obilí na Zemi je skrmována zvířaty, která pak člověku slouží jako masitá potrava. Kdyby člověk přímo spotřeboval toto obilí, pak by mohl náhle zaniknout hlad na světě.
    Říše míru vyvozuje pak závěr: Jediné opravdové řešení pro problém BSE je stát se vegetariánem. (vydání 2/2001)
    Stát se vegetariánem proto již není soukromá a jedině osobní záležitost...

    Bůh je život v Jeho formách života. On nám dává Jeho sílu v naší potravě, v zrnech, plodech, v zelenině, v ovoci, v bylinách různého druhu. Zachází-li s tím člověk nedbale, nechává-li to svévolně zkazit, pak to má k zodpovězení. Zákon setby a sklizně ho jednoho dne důrazně a citelně poučí o tom, jak cenné je to, co nám Stvořitel daruje přes matku Zemi.
    O kolik závažnější jsou např. rozhodnutí zničit část potravy, která je k dispozici, aby se udržela cena. Jiné lidi necháváme vyhladovět - a prosíme pak o dary, např. pro třetí svět!

    Protože Bůh, Stvořitel, který je život, si vzal matku Zemi k Sobě, nemají již zvířata, rostliny a nerosty žádný popud podvolovat se diktátu člověka a jeho svévoli, snášet jeho krutost a chladnost jeho srdce. Země se osvobozuje z otroctví mnoha tisíciletí.
    Nyní nastává, co Pán, Bůh, ten Věčný, vyjádřil v To je Mé Slovo: Země se chystá očistit se tím, že nejdříve setřese vše, co jí brání v tom, aby vibrovala výše. Tím nabízí lidem možnost žít na ní tak, jak to odpovídá Mé vůli, Mému Zákonu. Tento mocný obrat časů započal. Já, Duch pravdy, dělám vše nové. (str. 1063 / 1064, německé vydání)
    Nyní se tedy bude dít Boží vůle. Země, zvířata, rostliny a kameny již nebudou lidem sloužit.
    To znamená, že přibydou nemoci lidí podle zákona: Co člověk seje, to bude sklízet. Jak je poškozen imunní systém zvířat, oslabí se také imunní systém lidí. Zákonitost „akce rovná se reakce“ přinese s sebou, že aktér utrpí nemoci, které jsou lékařům neznámé. A mnoho nemocí nebude již možné vyléčit na základě oslabeného imunního systému. To znamená churavění nebo dřívější smrt. Což značí: dříve zemřít v důsledku příčin vytvořených od člověka samotného.
    Ve středověku planuly hranice, na kterých se spalovala mrtvá těla lidí, které skosila nákaza mor, nebo byli smrti na hranici vydáváni lidé, kteří od vrsty kněží přijali požehnání k upálení, protože byli údajně spolčeni s ďáblem. V dnešní době vyvstává otázka: Jak se jmenuje ďábel, kterým je dnes lidstvo posedlé? Nyní zahajuje Satan spalování zvířat - zítra zapálí sám sebe, neboť nynější hranice pro zvířata budou zítra hranicemi pro lidi.
    Zasazené příčiny, proviňování se na Zemi, přicházejí stále více k účinku. BSE, slintavka a kulhavka, zemské katastrofy a mnoho dalšího je již začátek. Nákaza člověk rozdmýchala oheň, který už není k uhašení, dokud Satan nebude mít již žádné sluhy a neuhasí pak sám sebe.

    Vždy ve světě také existovali jednotlivci, kteří varovali. Tak zveřejnil znamenitý výzkumník životního prostředí Dennis Meadows již před 30 lety důležitou zprávu k tématu „hranice růstu“. Koncem roku 1999, když ještě nebyla řeč o nynějším BSE-skandálu, došel k závěru, že velmi mnoho z toho, co člověk způsobil Zemi, mezitím již nelze zvrátit. Člověk, tak tvrdí Meadows, spíše řídí Zemi nevyhnutelně do kolapsu.
    Zajímavé je, jaké závěry z toho tento výzkumník vyvozuje: Jestliže také z jeho pohledu je globální kolaps nevyhnutelný - dalekosáhlá změna způsobu myšlení je tak jako tak nutná a pro budoucnost Země a lidí nezbytná. Požaduje „novou etiku“ a navrhuje, že by se člověk musel dopracovat „nového vzorce alternativních dlouhodobých vizí, které mohou sjednotit a vést lidstvo na této planetě.“

    Mnoho lidí je ještě poslušných církvi a vědě. V posledních staletích, jak již bylo řečeno, dokázala jak církev tak i věda, že nic nevědí. Co mělo včera platnost, je dnes neplatné. Co se dnes zdá být správné, je zítra chybné. Tak je to i s BSE, se slintavkou a kulhavkou a s tím, co bylo testováno na zvířatech a pak se prokázalo v odpovídajících výsledkách. Také znečištěná atmosféra a zničení ochranné vrstvy Země jsou příčiny lidí, které na ně opět přijdou.
    Celkem vzato: Věda zkoumá v kalných vodách. Co ona nachází, je již dávno zetlelé stéblo, kterého se chytá a z toho vyvozuje své závěry, které pak oznamuje jako svou moudrost. Její smyšlenky však nakonec moudrostí nejsou.
    Věda a církev jdou ve stopách toho, který se chtěl a chce vyšvihnout být sám Bohem. K tomu používají energie z Boha, mezi jiným přes jim poslušné lidi.
    Církev, která se zdobí jménem Krista Božího, by bývala měla za úkol dělat to, co je Boží vůle a přispívat k tomu, aby se Jeho vůle děla. Místo toho pokřivila a zmrzačila učení Ježíše, převrátila ho mnohdy v opak, falešným učením uvedla pod tlak věřící, učinila je svými povolnými nástroji a způsobila - bezprostředně a zprostředkovaně - úpadek eticko-morálních hodnot.
    Církev vedla do zpovrchnění Vnitřní náboženství jednoty, které přinesl Ježíš, a nechala ho ustrnout v dogmatech, obřadech a ceremoniálech. Místo na Říši míru jí neustále záleželo na výstavbě a zajištění svého monopolu moci. Postupovala bezohledně, s krutostí a brutalitou vedoucí až k vraždě proti odlišně smýšlejícím. Jednala ve svém konání a chování - také ve vztahu k Zemi - nemilosrdně proti životu. Protože tedy církev - jak katolická tak i evangelická - zradila Krista, zcela pro sebe zabrala a zfalšovala učení toho Dobrého pastýře a Jeho ovečky vedla do omylu, nese hlavní vinu na úpadku tohoto světa, jehož poslední fázi nyní zažíváme.
    Avšak také na lidi doléhá spoluvina. Bůh poskytl člověku rozum, aby ho používal.
    Již věštec z Patmosu poznal: Vyjděte z ní, Můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a nic nepřijali z jejího soužení. Tehdy ještě neexistovala církevní daň; proto to dnes znamená: Vystupte z ní, Můj lide, abyste se neúčastnili jejích hříchů a nic nepřijali z jejího soužení.
    S poklesem lidstva to jde dále. Tento již není k zastavení, protože dav lidí upomínající slova Boha nejen zašlapal do země, ale chce je do země a půdy zadupat.
    Vyřadit Boha se nepodaří ani církvi ani vědě, též ne státu. Bůh je, a Země je nyní Jeho.

    Milí bližní, neklamte se! Nákaza BSE není vztažena jen na Kreutzfeld-Jacob-chorobu. Nemoc BSE, která byla způsobena lidmi, sedí ve všech tělesných buňkách lidí, kteří s požitkem a zaujetím požívali a požívají maso svých zvířecích bratrů a sester, často přes lepší vědění. Bůh upomínal, abychom pozvolna zanechali jezení masa a zároveň zjemnili smysly. Díky zjemnělým smyslům zmizí touha po zvířecí potravě docela.
    BSE má mnoho následků nemoci. Kdo však je nadále poslušný vědě, ten věří, že Kreutzfeld-Jacob-choroba může vypuknout až po mnoha letech, a to jestli vůbec. Avšak to je jen jedno z mnoha uchlácholení, na které tak mnohý naletí a s požitkem nadále požívá maso svých zvířecích bratrů a sester. Když si uvědomíme, že imunní systém lidí se stále oslabuje, pak víme, co je následkem: rozmanité, často nevyléčitelné nemoci.
    Nyní (2001) jsou zvířata spalována po statisících - brzy budou po tisících umírat lidé, neboť na svých účinkách budují dále to, co vede k odpovídajícím důsledkům, které musí rovněž nést.
    Jako první jsou produkována proti zákonu života těla zvířat. Na této skupinové vině se podílejí mnozí, mezi jiným konzumenti masa. Také zákonodárcům, kteří vydávají nařízení nebo stanovují dotace, také např. těm, kteří přeformulovali přikázání „Nezabiješ“ do „Nezavraždíš“ - každému, který i jen vzdáleně měl něco společného s touto akcí, bude kauzálním zákonem vyměřen jeho podíl.
    Smrt dobytka a hrůzyplný způsob jeho umírání k tomu přistupuje jako druhé. Opět je to karma zemědělce, který chová zvířata jako dodavatele masa, dále toho, který provozuje výkrm zvířat, též masožravého současníka atd.
    Karma zodpovědných ve státě, vědě a církvi je sotva k vyměření. Oni chlácholí lid odpovídajícími nepravdivými výroky. Přitom žádný ministr jedlíků zvířecích zdechlin nemůže dát záruku, že nabízené maso je bez BSE!
    Tak mnohý, který oficiálně ujišťuje občany státu, že požitek z masa je pro jejich zdraví nezávadný, eventuálně pro svůj vlastní soukromý život dávno vyvodil zcela jiné závěry a rozhodl se pro vegetariánskou výživu. Poddaný bude jeho slovům přesto věřit, protože je to pohodlné a on není zvyklý cítit se zodpovědný za svůj život.
    Zákon setby a sklizně znamená: Každý jednotlivec nese sám zodpovědnost za své konání a chování.
    Nebylo by divné, kdyby si také zdravotní pojišťovny osvojily toto stanovisko. Kdyby protestovaly proti zamlžovací a zatemňovací taktice úředních osob, které označují požitek z masa za neškodný, a kdyby zvýšily poplatek pro jedlíky zdechlin. Jejich odborníci však již dlouho ze zkušenosti vědí: Bez masa se žije zdravěji.

    Jde to stále dále. Celosvětová apokalypsa je v plném běhu. Také zamoření moří těžkými kovy a nenormální umírání ryb bude lidem podle zákona setby a sklizně připsáno k tíži. Ryby jsou bez rozpaků chytány, zabíjeny a člověkem bez rozpaků požívány. Jistě je tak mnohý vědec toho názoru, že trochu těžkého kovu nemůže být pro tělo tak škodlivé, protože ten je přeci k nalezení na celé Zemi...
    Původcem nemocí slintavky a kulhavky u různých druhů zvířat je rovněž řečník člověk, který věřil, že může Bohu ukrást Zemi. Řečník a člověk poslušný vědě jsou toho názoru, že by pomohlo, odklidit všechna zvířata, která vykážou jen zdání slintavky a kulhavky, a všechno desinfikovat, aby se stali pánem nad nemocí. Člověk ale, který je sám nákazou, sebe nedesinfikuje - dělá nadále tak jako doposud.
    Kdy to asi bude tak daleko, že lidmi vyvolaná nákaza napadne lidi a budou spalovány také tisíce lidských zdechlin, aby se vyhubila lidská nákaza?
    Věda uklidňuje zlomenou a ustrašenou mysl davu tím, že oznamuje: slintavka a kulhavka nejsou nakažlivé. Ta mnohá opatření jsou tu jen k tomu, aby se produkce masa v krátkosti opět uvedla do chodu, aby mohlo pokračovat jezení zvířecích zdechlin. - Avšak bez dalšího od toho původce neustoupí. Zvířecí nemoci slintavka a kulhavka a BSE jsou již dávno v krvi velkých řečníků a věřících ve vědu. Jsou přenášeny přes mnoho cest, také přes zvířecí oběti, které jsou na hranicích obětovány „bohu“ podsvětí a jeho kumpánům.
    Vražda zvířat je smrt lidí.
    Věda loví dále v kalných vodách místo v krvi těch, kteří v rámci ziskuchtivosti dobrovolně přenášejí zvířatům část svého objemu energie, své životní mízy, též životní síly, kteří vytvářejí zvířata umělým oplodněním pro své účely.
    Lidstvo prohrálo. Počítání nevychází. Stále více se Satan zachytává do svých vlastních oprátek, neboť co člověk seje, to bude sklízet.

    Tak mnohý by se mohl nyní zeptat, kde zůstala láska Boží a láska k bližnímu. Láska Boží a láska k bližnímu spočívala za prvé v důvěře Boží vůči lidem. Za druhé zůstává jádrem života ve všech silách přírody, ve všech duších lidí a v dílčích duších zvířat.
    Ačkoliv ten Vše-moudrý věděl o výstřelkách lidského sobectví a o lidských „chybných výplodech“, svěřil lidem Zemi. Avšak když je důvěra nejen zneužívána, nýbrž je napadán život, který je Bůh, nebude se Bůh vypořádávat s útočníky. On se neuchýlí k nízkostem svévolné ignorance, aby se přel s těmi, kteří sami chtějí být tím Věčným a věčností.

    Do jaké pýchy zachází věda v tak mnohém, co bylo a je oceňováno jako pokrok, vymoženost a velkočin! Od rozštěpení atomového jádra a dobytí vesmíru přes orgánovou transplantaci, genovou manipulaci na rostlinách a zvířatech až po klonované zvíře, klonovaného člověka a možnosti, které se za použití nejmodernějších genových technik zjišťují na člověku - jde o to zasáhnout do stvoření Božího a toto vzít co možno více a více Bohu z rukou.
    Jaké síly působí, aby byl ve světě, ve státě, církvi a vědě poháněn vývoj určitým, extrémním směrem, bylo možno vyčíst též z neskrývaného triumfálního pokřiku, když v létě 2000 procházelo médii hlášení: „Lidský genom je dešifrován.“ Člověk se naparoval zcela otevřeně, že Bohu vyrval Jeho tajemství, že rozluštil stavební plán lidského života a slavil tu událost jako rozhodující krok do nové doby, ve které by byl nyní člověk pánem stvoření. - To říká vše.

    Připomeňme si, co Bůh pravil, když v roce 1999 vzal lidem jaksi Zemi z rukou, uzavřel svazek se Zemí, přírodou a zvířaty a tyto postavil do péče duchovních bytostí a božských bytostí přírody:
    Lidstvo dosahuje pozvolna vrcholu svého negativního řádění. Protivník je toho názoru, že může nade mnou triumfovat skrze zvrhlé lidi, kteří zasahují do života a hrají si na Stvořitele. On se již vždy oklamal. I tentokrát se oklame, neboť nyní je matka Země Má. (str.12 v brožurce Gabriela-Nadace. Saamlinické dílo lásky k bližnímu na přírodě a zvířatech)

 

    Nyní je dosažen vrchol, eventuálně již krajní bod. Ukazuje se to:

    Je to tak, jak to je. Nic už to na věci nemění, jestli tomu člověk věří nebo ne.

27. února 2001 dal Bůh, ten Věčný, lidstvu následující vážné a závažné poselství, které ihned bylo a je vysíláno přes mnoho rozhlasových stanic do celého světa a v mnoha řečích:

Stvořitel pravil:

JÁ JSEM Bůh Abraháma, Bůh Izáka a Bůh Jákoba, Já Jsem Bůh všech pravých proroků.

Já, BŮH, Všemohoucí, pozvedám Svůj hlas skrze Svoji prorokyni a poselkyni a směřuji ho k lidstvu.

Přestaňte pojídat svá spolustvoření, jež jsou vašimi zvířecími bratry a sestrami!

Přestaňte je trápit pokusy na nich a tím, že jim berete svobodu, držíte je v chlévech, které jsou pro ně nedůstojné! Zvířata milují svobodu, stejně jako vy, lidé.

Přestaňte zabíjet nejmenší zvířátka, život v půdě, umělými hnojivy, také exkrementy a podobnými!

Přestaňte kácet lesy, vypalovat je a brát životní prostor zvířatům v lesích a na polích. Vraťte jim jejich životní prostor, lesy, pole a louky; jinak se stane vaším osudem, který jste si sami naložili, že přijdete o svůj dům a usedlost a o své zdroje výživy, a to v důsledku celosvětových katastrof, které jste si sami vytvořili svým chováním proti životu, proti přírodním říším, včetně zvířat.

Jestliže lidé opět předají tato Má slova větru, pak pro ně nastane bouře, celosvětový osud. A lidé budou koseni po statisících - jednak celosvětovými katastrofami a jednak nemocemi, které je přepadnou podobně jako nákazy, které lidé naložili zvířatům, jež nyní po tísících spalují, protože se odvrátili od veškeré duchovní etiky a morálky. Kdo se neobrátí, tomu se bude dařit podobně.

Mé slovo je řečeno. Celosvětová apokalypsa je v běhu. Kdo nechce slyšet, bude ve stále kratších úsecích cítit působení příčin, které sám vytvořil. Já jsem pozvedl Zemi s jejími rostlinami, zvířaty a nerosty k Sobě. Kdo nadále vztáhne ruku na matku Zemi se všemi jejími životními formami, ten pocítí účinky. Přestaňte mučit, zabíjet a vraždit!

Přestaňte, vy lidé, se svým bestiálním chováním, které potká výlučně vás a žádnou jinou bytost; neboť co způsobíte těm nejmenším svým spolustvořením, to konáte Mně a sobě samým.

Je toho dost! Obraťte se, jinak bude pokračovat sklizeň, která je vaší setbou.

JÁ JSEM který JSEM, stále Tentýž, včera, dnes a zítra, ve veškeré věčnosti.

 

~ ? ~

 

    Opakuji: Bůh upomínal skrze všechny spravedlivé muže a ženy. Bůh, ten Věčný, poslal dokonce Svého Syna, Spoluvládce nebes. V této době posílá opět jednoho proroka k lidem, je to jedna žena, skrze kterou lidstvu celosvětově ohlašoval a ohlašuje Své poselství a upomínání. Avšak dav lidí, v popředí vrstva kněží, která byla ve všech dobách proti Božím prorokům, neslyšela na Boží Slovo. Láska lidí k Bohu je ochablá, na první místo vstoupily a vstupují perverze a výstřelky, také co se týče sexuality. Cokoliv člověk myslí a jakkoli se chová - láska Boží zůstává nezničitelná, neboť ona je život.
    Kdo by chtěl dospět k lásce Boží, ten nesmí slyšet na řečníky v církvi a vědě, ale měl by si uvědomit učení Ježíše, Krista, který nám předžil přikázání Boží daná skrze Mojžíše a zvěstoval nám lidem Své Kázání na hoře. Vnitřní cesta, která vyvádí z kauzálních zapletení, byla a je učena. Kdo by se chtěl změnit, může přijmout tuto nabídku.
    Bůh čistí planetu Zemi. On bere pozvolna zpět život zvířat, rostlin a nerostů, aby ho opět dal vyčištěné Zemi. Po všem tom hrůzyplném, co člověk způsobil Zemi s jejími zvířaty, rostlinami a nerosty, přichází nyní na řadu člověk.
    Tato zesurovělá a zkažená společnost vymře, neboť lidské tělo je produktem země a stane se opět zemí, aby bylo přeměněno od Boha, života, do světelnější zemské substance.
    Apokalyptická doba začala. Tak, jak to Bůh projevil, to bude přicházet. Vzniká nové nebe a nová Země. Na nové Zemi budou žít mírumilovní lidé, kteří jsou jedno se všemi zvířaty, rostlinnými druhy a nerosty, a nebude existovat již žádná zloba na Jeho zemi. Smrt je pak vzata pryč, protože přestalo zabíjení člověka, zvířete a přírody.
    Zemřou-li mírumilovní lidé na Jeho svaté zemi, pak vejdou jejich duchovní těla do věčného bytí, protože jako člověk žili, jak to chce Bůh. Také v přírodních říších již neexistuje zabíjení, nýbrž umírání, též skon, aby vešly do jemnohmotného života, který trvá věčně.
    To je duchovní evoluce, přechod od hrubohmotného do jemnohmotného, do pravého bytí.

Prorok č. 10

---

 

Univerzální život - POBox 58 - Litevská 1 - 100 05 Praha 10

 

Universelles Leben, Postfach 5643, D-97006 Würzburg, Německo
Tel. (+49) 931-3903-0, Fax: (+49) 931-3903-233
e-mail: info@universelles-leben.org

http://www.universelles-leben.org