Konkrétní  životní pokyny pro život podle zákonů Božích ve všedním dnu
 

Kristus,
 Syn Boží,
spoluvládce nebes,
Spasitel všech lidí a duší,
stavitel a vládce
Říše Boží na Zemi,
se opět projevuje.

Obsah:

Kázání na hoře

Blahoslavenství
Výkřiky bědy
Vy jste sůl země
Vy jste světlo světa
Následujte Mne
Dodržuj přikázání – pak teprve vyučuj
Žij podle svého poznání.
Smiř se se svým bližním
Odpouštěj – a pros za odpuštění
Miluj své nepřátele
Žehnejte těm, kteří vás proklínají
Přijímej ze srdce své bližní
Nepoutej se na lidi či věci
Staň se dokonalým jako tvůj Otec
na nebesích
Jdi cestou do nitra svého
Uč se správnému modlení
Najdi pravdu v sobě
Uskutečňuj své modlitby
Nacházej v negativním to pozitivní
Nenaříkejte nad svými mrtvými
Kde je tvůj poklad, tam je i tvé srdce
Usiluj nejprve o Říši Boží
Nesuď svého bližního
Začni sám u sebe
Neprováděj misionářství
Zahloubej se do svého nitra
Dávej to, co očekáváš
Vzdoruj pokušení – rozhodni se pro Boha
Podle jejich plodů je poznáte
Naplňuj vůli Boží
Stav na skále – Kristovi
 

 Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Kázání na hoře je Vnitřní cesta k srdci Božímu, která vede k dokonalosti.
    Blahoslavení budou vidět Krista a se Mnou, s Kristem, budou ve vší dobromyslnosti a pokoře vlastnit pozemskou říši. Blaho tomu, kdo ve všem vidí nádheru Otce-Matky-Boha. Ten se stal živým příkladem pro mnohé.
    Já vedu ty Své k poznání pravdy.
    Kdo z pravdy je, slyší Můj hlas, protože on je pravda a proto také pravdu slyší a vidí.
    Blahoslavení jsou bez bázně a radostní, neboť vidí a slyší, co nevidí a neslyší ti, kteří se ještě skrývají za svým lidským já a toto drží s nejvyšším vypětím, aby nebyli poznáni.
    Avšak blahoslavení vidí dovnitř do žaláře lidského já a poznávají nejskrytější myšlenky svých bližních. Svítí silou svého jasného vědomí dovnitř a provolávají ke svým bližním:

    "Blahoslavení v duchu jsou chudí, neboť jejich je království nebeské!"
    Slovy "chudí" není míněna hmotná chudoba. Nikoliv ona přináší blahoslavenost v duchu, nýbrž oddanost Bohu, z níž člověk naplňuje, co je vůle Boží. Ta je vnitřním bohatstvím.
    Slovy "chudí" jsou míněni všichni ti, kdo neusilují o vlastní jmění a neshromažďují žádný majetek. Jejich myšlení a snažení patří společnému životu, v němž zákonitým způsobem spravují majetek, který Bůh všem daroval. Nepřemýšlejí o světském a neusilují o něj. Slouží obecnému blahu a vztahují své ruce k Bohu a jdou vědomě cestou k Vnitřnímu životu. Jejich cílem je království Boží v jejich nitru, které chtějí zvěstovat a přinášet všem lidem, kteří jsou dobré vůle. Jejich vnitřní bohatství je život v Bohu, pro Boha a pro jejich bližní. Žijí dle přikázání "Modli se a pracuj".
    Oni spějí k Duchu Božímu a přijímají pro svůj pozemský život od Boha to, co potřebují, a ještě více. To jsou blahoslavení v Duchu Božím.

    "Blahoslavení jsou ti, kteří snášejí utrpení, neboť budou utěšeni."
   Utrpení člověka není od Boha, nýbrž trpící je buď sám zapříčinil - nebo jeho duše převzala v duchovní říši část viny některé bratrské nebo sesterské duše, aby pro ní v pozemském bytí tuto vinu odčinila, což by umožnilo bratrské nebo sesterské duši vstoupit do vyšších oblastí Vnitřního života.
    Kdo snáší své utrpení, aniž by obviňoval svého bližního, a v utrpení poznává své chyby a slabosti, lituje jich, prosí o odpuštění a odpustí, tomu bude uděleno Boží milosrdenství. Neboť Bůh, Věčný, by chtěl Své děti utěšit a sejmout z nich to, co není dobré a léčivé pro jejich duši. Neboť když utrpení duši opustí, tedy když příčiny, které se v duši staly činnými, jsou vymazány, dostává se člověk blíže k Bohu.
    "Snášej své utrpení" znamená: Nenaříkej; neobviňuj Boha a také ne své bližní. Nacházej ve svém utrpení své hříšné chování, které k tomuto utrpení vedlo.
    Lituj, odpouštěj a pros o odpuštění, a nečiň už více to, co jsi poznal jako hřích. Pak může být duševní vina Bohem smazána a ty z Něho potom přijmeš více síly, lásky a moudrosti.
    Když se setkáš s člověkem, který snáší utrpení a je jím zkoušený, a ten tě poprosí o pomoc, pak při něm stůj a pomoz mu, pokud je to pro tebe možné a pro jeho duše dobré. A když poznáš, že tvůj bližní pomoc vděčně přijímá a pomocí jí se vzchopí, pak dej mu ještě více, pokud je ti to možné.
    Avšak ty, který přinášíš pomoc, konej to nezištně. Jestliže to konáš pouze z vnější povinnosti, pak za to neobdržíš žádnou duchovní odměnu - a také neprokážeš žádnou službu duši toho, který snáší utrpení a je jím zkoušen, nýbrž jenom tělu, povozu duše.

    "Blahoslavení jsou dobromyslní, neboť jim bude patřit pozemská říše."
    Dobromyslnost, pokora, láska a dobrota jdou ruku v ruce. Kdo se stal nezištnou láskou, ten je také dobromyslný, pokorný a dobrotivý. Je naplňen moudrostí a silou.
    Lidem v Mém duchu, nezištně milujícím, bude patřit pozemská říše. Ó vizte, cesta k srdci Božímu je cestou do srdce nezištné lásky. Z nezištné lásky proudí mír Boží.
    Ti lidé, kteří putují k Božímu srdci, a ti lidé, kteří již v Bohu žijí, působí pro Novou dobu tím, že všechny ochotné lidi učí cestu k Bohu. Tím berou pozemskou říši víc a více v Mém duchu do vlastnictví.
    Jsou to nezištně milující, kteří budou žít v Říši Boží na Zemi, v Říši míru. Radujte se, kdo již nyní [1989] kráčíte cestou k srdci Božímu! Vy jste ve Mně připravovatelé cesty a pionýři pro Novou dobu. Mnozí z Vás se narodí do Nové doby, do Říše světla, a přinesou naplnění v Bohu, protože již nyní tam jdou touto cestou. Radujte se a buďte vděční za projasňování a očišťování svých duší, neboť potom Mne budete vidět a budete vědomě ve Mně a se Mnou a budete žít vědomě ve Mně a se Mnou.

    "Blahoslavení jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť mají být nasyceni."
    Kdo po spravedlnosti Boží hladoví a žízní, je pravdu hledající, toužící v Bohu a s Bohem. Ten má být nasycen.
    Můj bratře, Má sestro, kteří toužíte po spravedlivosti, po životě v Bohu a s Bohem, buďte utěšeni a pozvedněte se z hříšného lidského já! Radujte se, neboť započala doba, v níž se Říše Boží přiblíží lidem, kteří se snaží dodržovat přikázání života.
    Hle, Já, tvůj Spasitel, Jsem pravda v tobě samém. V tobě samém Jsem tedy Já cestou, pravdou a životem.
    Pravda je Zákon lásky a života. V Desateru přikázání, která jsou výtahy z všeobsahujícího zákona Božího, najdeš pomůcky pro cestu k pravdě. Dbej Desatera přikázání a tím se budeš dostávat stále více na cestu Kázání na hoře, v němž je cesta k pravdě důsledně vyložena.
    Cesta k pravdě je cestou k srdci Božímu, k věčnému životu, který je nezištnou láskou. Kázání na hoře je cesta do Říše Boží, do zákonů Říše míru Ježíše Krista. Zahloubáš-li se do nich a splníš-li je, dospěješ k božské moudrosti.
    Už jsi četl, že se dílčí paprsek božské moudrosti nachází v pozemském šatě [1989], aby podával Boží slovo a vykládal Boží zákony. Prostřednictvím tohoto Mého nástroje zjevuji nyní Kázání na hoře ve všech podrobnostech a vedu a provázím ty kteří chtějí, na Vnitřní cestě naukami a lekcemi, které - pokud jsou uskutečňovány - vedou k Otci, k věčnému světlu. Kromě toho učím skrze Můj nástroj Absolutní zákon, zákon věčnosti.
    Poznej: Nikdo nechť nehladoví nebo nežizní po spravedlnosti. Uskutečni první krok k Říši lásky tím, že budeš nejprve spravedlivý sám k sobě. Cvič se v pozitivním životě a myšlení a staneš se docela postupně spravedlivým člověkem. Pak přineseš spravedlnost Boží do tohoto světa; a zastupuješ ji také, protože naplňuješ vůli Boha, Pána, z Jeho lásky a moudrosti.
    Poznej: Blízko je doba, v níž se stane, co bylo projeveno. Lev bude ležet u jehňátka, protože lidé dosáhli vítězství sami nad sebou - skrze Mne, jejich Spasitele. Budou tvořit velikou rodinu v Bohu a žít v jednotě se všemi zvířaty a s celou přírodou.
    Radujte se, Říše Boží se přiblížila - a s Říší Boží také Já, váš Spasitel a přinašeč míru, vládce Říše míru, světové říše Ježíše Krista.

    "Blahoslavení jsou milosrdní, neboť dojdou milosrdenství."
   Milosrdenství Boží odpovídá dobromyslnosti a laskavosti Boha a je pro všechny duše branou k dokonalosti života. Lidé, kteří ve svých duších rozvinuli skrze Mne, Krista, žijící v Otci-Matce-Bohu, všech sedm základních sil života - zákon od pořádku až k milosrdenství - vejdou opět jako čisté duchovní bytosti skrze bránu milosrdenství do nezištné lásky, do Říše Boží, do nebes, a budou žít v míru. Bránu k věčnému Bytí tvoří sedmá základní síla, milosrdenství - v Duchu Božím nazývaná laskavostí a dobromyslností. Všichni lidé, kteří se cvičí v milosrdenství, milosrdenství také dosáhnou a budou pomáhat těm, kteří se nacházejí na cestě k milosrdenství.
    Poznejte: Cesta k srdci Božímu je cestou jednotlivce ve společenství se stejně smýšlejicími. Neboť Bůh je jednota, a jednota v Bohu je společenství v Bohu a s Bohem a s bližními.
    Kdo udělal první kroky na cestě k dokonalosti, ten naplní přikázání jednoty: Jeden za všechny, Kristus - a všichni za jednoho, Krista.
    Kázání na hoře, jak bylo projeveno, je evoluční cestou směřující k Vnitřnímu životu. Všichni ti, kteří na této vývojové cestě k Božímu srdci postoupili kupředu, pomáhají zase těm, kteří stojí teprve na začátku cesty. Ve všech a nad všemi září Kristus, který Já Jsem.

    "Blahoslavení jsou ti, kteří jsou čistého srdce, neboť budou vidět Boha."
   Čisté srdce je čistá duše, která se opět pozvedla vzhůru k absolutní duchovní bytosti skrze Mne, Krista v Otci-Matce-Bohu.
    Čisté duše, které se opět staly bytostmi nebes, jsou pak opět věrným obrazem věčného Otce a hledí Věčnému opět tváří v tvář. Vidí, žijí a slyší současně zákon věčného Otce, protože se opět stali duchem z Jeho ducha - věčným zákonem samým.
    Dokud lidé a duše musí naslouchat Duchu Božímu ještě v sobě, nejsou ještě duchem z Jeho ducha, zákonem lásky a života samým.
    Kdo se však opět stal zákonem lásky a života, ten pohlíží věčnému Otci tváří v tvář a je s Ním v neustálé, vědomé komunikaci. Vidí také zákon Boží, život z Boha, jako celek, protože je sám život a láska a pohybuje se v nich. Kdo se pohybuje v absolutním zákoně Božím, ten jej také úplně odkryl - od pořádku až k milosrdenství. Jemu slouží všech sedm základních sil nekonečna, protože je v absolutní jednotě a harmonii se vším bytím.

    "Blahoslavení jsou zakladatelé míru, neboť budou nazýváni dětmi Božími."
   Tato slova znamenají podle smyslu: Blahoslavení jsou ti, kteří udržují mír. Oni také přinesou na tuto Zemi pravý mír, protože se stali sami v sobě mírumilovnými. Jsou vědomě dětmi Božími.
    Mnoho ze synů a dcer Božích, kteří mír nosí v sobě a přinášejí ho do světa, jsou vtělené bytosti, které mají Boží poslání a bojují za Novou dobu, aby vzniklo duchovní lidství, které bude žít v Říši míru Ježíše Krista, v době světla.
    Slova vládce Říše míru na Zemi k lidem Nové doby:
    Vy lidé v Nové době, ve stále se jasnící Říši míru Ježíše Krista, kteří čtete tuto knihu, "To je Mé Slovo", poznejte, že Kristovi pionýři museli proti satanství bojovat současně na více frontách, aby ohlášené Říši Boží na Zemi dopomohli k proniknutí.
    Vy tedy žijete v míru, ve Mně, v Kristu, vašem božském bratru, vládci Říše míru. Avšak za mlžnou zdí žijí a působí ony duše, které se nenechaly uchopit Kázáním na hoře, cestou do Vnitřního života, které stále ještě žijí v zajetí svého lidského já. Jako lidé nechtěli slyšet volání poutníků k Božímu srdci. Drželi své uši a svá srdce uzavřené pravdě a skrývali se za své lidské já, za své představy, domněnky a teologické názory. Také v době přípravy od staré k Nové době, k době světla, zůstávali farizeji, pokrytci, pronásledovateli a pomlouvači.
    Vězte, ve všech duších až ke čtvrté očistné rovině svítí světlo spásy. Tak nejsou ani ony ztraceny. Za mlžnou zdí působí ve jménu Pána mnohé duchovní bytosti " mezi nimi také mnozí synové a dcery Boží, kteří Mně, Kristovi, připravovali na Zemi v různých pozemských šatech v různých časových epochách cesty do stále se jasnící Říše míru. Tam v říších duší působí dále v nezištné službě pro své bližní. Spravedliví mužové a ženy, kteří přinesli zákon lásky a života do tohoto světa, to měli v oné časové epoše [1989] velmi těžké.
    Poznejte, vy bratři a sestry, kteří nyní žijete v Říši Boží na Zemi: Kristovi pionýři pro Novou dobu se stavěli v onom velkém převratu dob od staré, materialisticky utvářené doby k Nové, světelné době, také proti satanství a démonství.

    "Blahoslavení jsou ti, kteří pro spravedlivou věc trpí pronásledování, neboť jejich je Říše Boží."
    Co se stalo dále v tehdejší přípravné době [1989]" Kristovi pionýři pro Novou dobu trpěli kvůli Říši Boží na Zemi pronásledování. Farizeji, zákoníky, představiteli církve a všemi těmi, kteří byli těchto poslušni, byli pohrdáni a pomlouváni. Pravda byla vědomě postavena do špatného světla a překroucena. Ti, kteří věrně bojovali za pravdu, byli pro pravdu zesměšňováni. Lidé, kteří Mě, Krista, nosili pouze na rtech, ne však v srdci, kázali ve svých kostelích i mimo kostelních zdí proti nim, pomlouvali je a diskriminovali. Nadávali jim a byli obviněni z vadného učení.
    Pravým následovníkům Krista upírali zdánliví křesťané, že jsou křesťany, protože sami nežili tím, co Jsem jim jako Ježíš z Nazaretu přikázal. Tak jako v Mé době, jako Ježíš, kázali sice ze svých biblí a předstírali lidem víru ve Mne - a byli přece vlky v beránčí kůži. Neboť nečinili, co Jsem lidem přikázal: navzájem se nezištně milovat, tak, jak je Já miluji; proto jsou farizeji a pokrytci. A kdo pohrdá přikázáním lásky k nepříteli, ten pohrdá Kristem, který Já Jsem.
    Kdo toto bude číst později, nechť vzpomene na Kristovy pionýry, kteří připravovali pozemskou říši a atmosféru Země pro Novou dobu. Oni přinesli část věčného zákona záření na Zemi a do její atmosféry. Na ně vzpomeňte v lásce, neboť mnozí z nich nepůjdou už do pozemského šatu, aby v Říši míru na Zemi žili a působili. Oni bojují dále v místech očisty. Bijí se za duše, aby se i tyto oprostily od svých hříchů a mohly vstoupit do nádhery, kterou Jsem Já v Otci.
    Poznejte: Co duše na Zemi neočistily, to berou sebou za mlžnou stěnu. Tam musí poznat a odčinit, co v pozemském šatě zapříčinily. Kdo jako člověk nedospěl k sebepoznání a tudiž ani nečinil pokání, ten vegetuje jako duše za mlžnou zdí dál stejně náměsíčně jako předtím v pozemském šatě - čemuž říkal život. Mnozí, kdo byli kdysi v pozemském šatě pokrytci a farizeji, pomlouvají své bratry a sestry také znovu v říši duší, i tam je zesměšňují, upírají jim, že jsou křesťany a chtějí tím sami sebe postavit do dobrého světla. To se bude dít tak dlouho, až poznají - možná dokonce za největšího utrpení a bolesti - co zapříčinili a ve kterých srdcích Kristus skutečně znovu povstal.
    Podle kosmického zákona přitažlivosti zažije duše na svém duševním těle to, co v pozemském šatě způsobila svým bližním a neočistila to. Duše vidí názorně své hříchy a zažívá současně ve svém duševním těle sama ta utrpení a muka svých bližních, které jim jako člověk přivodila. Tyto v ní teď aktivní hříchy působí na ni tak dlouho, až duše ze srdce lituje, prosí o odpuštění a je odhodlána svým bližním odpustit. Potom teprve se promění hříšná energie v božskou sílu a duše se projasní a pročistí.
    Modlete se za ty, kteří se za mlžnou zdí chovají podobně jako kdysi na Zemi v pozemském šatě! Modlete se, aby se poznali a činili pokání. Mnozí z pomlouvačů budou muset poznat, zažít a případně vytrpět ve svých duších bídu a utrpení pionýrů, než jasně pochopí, že Já, Kristus, Jsem s těmi pionýry, s Mými bratry a sestrami byl a nyní s nimi jako božský bratr Jsem.
    Modlete se, aby včas poznali a pocítili, že v záporném, mocichtivém světě byli poslušni temných sil! Temnota zneužila dokonce Mé jméno, aby sváděla lidi a pionýrům, synům a dcerám Božím na Zemi ztěžovala práci na vinici Páně.
    Poznejte: Kdo následoval Mne, nebyl uznáván světskými lidmi, protože i Já jako Ježíš jsem byl jimi opovrhován. Ve všech dobách museli lidé, kteří vstoupili do pravého následnictví Nazaretského, mnoho snášet a trpět.
    Mnozí z pionýrů pro Novou dobu šli však neotřesitelně kupředu a setrvali v Mých šlépějích.Vzpomeňte na ty statečné muže a ženy, kteří neotřesitelně ve víře ve Mne vedli spravedlivý boj pro Novou dobu.
    Radujte se, kdo žijete v Nové době, v Říši míru, která je stále více světlohmotná. Jste s nimi spjati. Mnozí mezi vámi byli v tom velkém obratu časů jako pionýři v pozemském šatě, aby dosáhli proniknutí pro Říši Boží. Boj a vítězství za Mne, Krista, zůstaly ve vašich duších jako vzpomínka. Intuitivně cítí mnozí z vás, že v oné časové epoše spolupůsobili jako pionýři. Cítí také, že v oné době příčiny docházely účinku stále rychleji a že to pozitivní, doba světla, povstala s mocí, doba Krista, v níž nyní opět - v šatě jemnější hmoty - žijete.

    5. Běda vám, kteří jste bohatí! Neboť vy jste obdrželi svoji útěchu v tomto životě. Běda vám, kteří jste sytí, neboť budete hladovět. Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat. Běda vám, když všichni lidé o vás mluví dobře, neboť tak to činili i jejich otcové s falešnými proroky. (Kap. 25,5)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    "Běda vám, kteří jste bohatí! Neboť vy jste obdrželi svoji útěchu v tomto životě."
    Lidé, kteří pohlížejí na své bohatství jako na své vlastnictví, jsou chudí v duchu. Mnohým z těch, kdo jsou bohatí na pozemské statky, byl pro jejich pozemský život dán do kolébky duchovní úkol, být příkladem pro ty bohaté, kteří se zatvrzelým, nepoddajným srdcem poutají na své bohatství a jejichž jediné myšlení a snažení je, rozmnožovat toto sám pro sebe. Člověk, který je bohatý na pozemské statky a poznal, že jeho bohatství je dar, který přijal od Boha jen proto, aby jej přinesl do velkého celku pro blaho všech a tam jej řádně pro všechny spravoval - ten uskutečňuje zákon rovnosti, svobody, jednoty a bratrství. Přispívá jako nezištný dárce k tomu, aby chudí nežili ve strádání a bohatí nežili v luxusu.
    Tímto způsobem bude postupně vytvořena rovnováha, povznesený střední stav pro všechny, kteří jsou připraveni nezištně naplňovat zákon "Modli se a pracuj". Tak vzrůstá postupně pravé lidství jednoho společenství, jehož příslušníci neshromažďují pozemské bohatství, vztahující se k osobě, ale vše považují za společné vlastnictví, které je jim dáno od Boha.
    Když boháč považuje peníze a statek za své vlastnictví a je ve světě vážený kvůli svému bohatství, bude - důsledkem svých příčin - v příštích pozemských životech žít v chudých zemích a bude tam žebrat o chléb, který kdysi jako boháč odepřel chudým. To je dáno tak dlouho, dokud je takové vtělení ještě možné.
    Duše takového boháče nenajde klid ani v očistných rovinách. Na světlo chudé duše, které kvůli němu musely v pozemském šatě snášet utrpení a hlad, jej opět budou poznávat jako toho, který jim upíral to, co by jim bylo mohlo pomoci ven z pletence lidského já. Mnohé jej budou obžalovat, a pak jeho duše sama pocítí, jak ony trpěly a hladověly. Tímto způsobem může duše, která v pozemském šatě byla jako člověk bohatá a uznávaná, vytrpět velikou bídu; tato bída je mnohem větší, než kdyby duše v pozemském šatě musela žebrat o chléb.
    Poznejte: Podle zákonů Věčného přísluší každému, kdo nezištně dodržuje přikázání "Modli se a pracuj", totéž; neboť Bůh dává každému to, čeho je mu zapotřebí, a ještě více než to. Dokud se však ještě všichni lidé tohoto přikázání nedrží, jsou na Zemi takzvaní boháči. Jejich úkolem je rozdělit své nashromážděné bohatství a žít zrovna tak jako ti, kteří nezištně naplňují přikázání "Modli se a pracuj". Když tímto způsobem nemyslí na své blaho, nýbrž na blaho všech, postupně se vnitřní bohatství obrátí navenek a žádný člověk nebude hladovět nebo strádat.
    Běda vám, vy bohatí, kteří své peníze a statky nazýváte svým vlastnictvím a své bližní necháváte pracovat proto, aby se váš majetek rozmnožoval! Pravím vám: Neuvidíte trůn Boží, ale budete dále žít tam, kde jsou Boží chodidla - na Zemi, vždy znovu v pozemském šatě, pokud to bude ještě možné. I když podporujete sociální uspořádání, avšak sami jste o mnoho bohatší než ti, kteří jsou z něj podporováni, jste přece jen poslušni Satana smyslů, který chce rozdíly mezi chudobou a bohatstvím.
    Skrze tyto rozdíly vzniká moc a podřízenost, závist a nenávist. Z toho pocházejí spory a války. Proto ti, kteří pevně drží své bohatství i tehdy, když občas myslí sociálně, slouží Satanovi smyslů a jednají proti zákonu života: proti rovnosti, svobodě, jednotě a bratrství.
    Kdo peníze a statky považuje za své vlastnictví a hromadí je pro sebe, místo aby nechal tyto hmotné energie plynout, ten je podle zákona života zloděj, protože upírá svým bližním část jejich duchovního dědictví. Neboť všechno je energie. Kdo ji poutá skrze "Můj a Mně", jedná proti zákonu, jenž je plynoucí energií.

    "Běda vám, kteří jste sytí, neboť budete hladovět."
   Bohatý, sytý člověk, který plní pouze "své" stodoly, je v srdci prázdný. Zná jen "Moje" a "Tvoje". Jeho smysly a myšlenky se točí kolem "mého" vlastnictví, "mého" majetku, "mého" chleba, "mého" jídla. "To všechno patří mně" - to je jeho svět. Takový člověk bude jednou hladovět a strádat, dokud nepochopí: Všechno je to bytí; všechno patří Bohu a všem lidem, kteří se snaží konat Boží díla: naplňovat nezištnou lásku a zákon života pro tuto Zemi "Modli se a pracuj".
    Lidé, kteří mluví jen o "Mém" a "Tvém", jsou lidé chudí světlem, kteří si již v tomto vtělení připravují další pozemskou cestu nebo dlouhé putování jejich duše v duševní říši, vždy v šatu žebráka.
    Materiálním zaslepená duše lační nevědomky po světle, protože je chudá na světlo. Nuceně se to pokouší vyrovnávat vnějšími věcmi jako pozemským bohatstvím, touhou po majetku, obžerstvím, opilstvím nebo jinými žádostivostmi a požitky. Je nenasytná.

    "Běda vám, kteří se teď smějete, neboť budete truchlit a plakat."
   Kdo se svým bližním posmívá a je haní, ten bude jednou velmi smutný a bude plakat sám nad sebou - protože nepoznal ty, kterým se posmíval a které haněl. Bude muset poznávat, že nakonec se posmíval sám sobě a haněl sebe samého. Neboť kdo svého bližního posuzuje a odsuzuje, posmívá se mu a jej haní, ten soudí, odsuzuje, posmívá se a haní Mě, Krista.
    Poznejte: Kdo se prohřeší na nejnepatrnějším z Mých bratří, ten se prohřeší na zákonu života a bude pod tím muset trpět. Zároveň se připoutal k těm, kterými opovrhoval. Proto buďte obezřetní a cvičte se v sebekontrole. Nikoliv to, co ústy vchází, znečišťuje vaši duši, ale to, co z úst vychází, zatěžuje duši i člověka.

    "Běda vám, když všichni lidé o vás mluví dobře, neboť tak to činili i jejich otcové s falešnými proroky.?
   Když mluvíte k bližním lichotně, aby vás chválili a abyste byli jimi uznáváni, jste podobni padělatelům peněz, kteří kvůli svému prospěchu platí falešnou mincí.
    Podobně bylo a je tomu i s falešnými proroky. Byli a jsou národem uznáváni, protože mu lichotili a protože uznávaní lidé toho národa s nimi drželi, čímž si slibovali osobní výhody a užitek.
    Poznejte, vy lidé v Říši míru: V hříšném světě bylo mnoho spravedlivých proroků a také osvícených mužů a žen pomlouváno a pronásledováno pozemskými boháči a mocnáři tohoto světa, církevními vůdci a jejich přívrženci, a mnozí z nich byli mučeni a zabiti. Satanství používalo ve všech dobách jako nástroje ty, kteří chtěli pro sebe udržovat a rozmnožovat své pozemské bohatství, kteří usilovali o moc a také ty, kteří byli boháčů a vládců poslušni.
    To musíte vědět, abyste pochopili, proč starý, hříšný svět zanikl hrozným způsobem.
    Falešnými proroky byli mimo jiné také ti, kteří sice kázali evangelium lásky, avšak sami podle něho nežili. A byli to i všichni ti, kteří se nazývali "křesťanskými? a ve svém životě se chovali nekřesťansky. Byli často oslovováni pro své řečnické umění a ctěni a chváleni pro své bohatství a vážnost.
    Ó, vizte, přesto přispívali všichni praví proroci a osvícení v průběhu věku k tomu, aby krystal Vnitřního života s mnoha svými fazetami věčné pravdy stále více jiskřil a zářil. Tímto způsobem se zcela postupně budovala na Zemi Říše Boží.
    Pro vás, milí bratři a sestry v Říši míru, platí, abyste tento nyní dokonalý, jiskřící a zářící krystal, tento Vnitřní život, hájili a opatrovali, střežili a uchovávali jako drahocennou květinu: Je to zákon Boží lásky a moudrosti, Jeho pořádek, Jeho vůle, Jeho moudrost, Jeho vážnost, Jeho dobrotivost, Jeho nekonečné vyzařování lásky a Jeho mírnost.

    6. Vy jste sůl země, neboť každá oběť musí být posolena solí, avšak když sůl ztratila svoji chuť, čím pak solit? Potom už není nijak k užitku, leda že by byla vysypána a nohama pošlapána. (Kap. 25,6)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Spravedliví jsou solí země.
    Budou vždy upozorňovat na nešvary v tomto světě a pokládat prst na ránu hříchu. Neboť mnoho neštěstí se přihodilo a děje se v tomto ještě hříšném světě - a mnoho lidí se stalo obětmi kvůli evangeliu.
    Spravedliví, kteří se stali obětí, mají být rehabilitováni spravedlivými muži a ženami, neboť vše má být zjevené skrze sůl země. Nyní, v době přelomu od starého, hříšného světa k Nové době, době světla, vynesou spravedliví neprávo na světlo a nechají je zjevit, aby oni, kteří činili neprávo, se sami poznali a konali pokání.
    Chraňte se však, vy spravedliví, kteří jste solí země, aby neztratila na chuti, abyste tedy zůstali ve spravedlivosti a nenechali se svést. Neboť kdo by měl přinášet spravedlnost do tohoto světa, a kdo by měl poukazovat na nešvary a hříchy, které lidé způsobili? Přece jen ti, kteří znají Mé jméno a kteří stojí v Knize beránka.
    Kdo již není solí země, ten upadne mezi ty, kteří Mé jméno zneužili a zneužívají pro své účely a pronásledovali, pomlouvali a zabíjeli spravedlivé.
    Když sůl země ztratí na chuti a člověk opovrhuje svými bližními, podlehne svým vlastním příčinám; obrazně řečeno: Rozdupe sám sebe. Jeho neodpykané příčiny vyvolají pak nemoc, neduhy a utrpení. Duše chudá světlem bude strádat a pocítí na svém vlastním duševním těle to, co způsobila na svém bližním.

    7. Vy jste světlo světa. Město, které je vystavěno na kopci, nemůže být skryto. Člověk také nerozsvěcuje světlo a nestaví jej pod dutou nádobu, ale na svícen, a ono svítí všem, kteří jsou v domě. Nechte tedy svítit vaše světlo před lidmi, aby mohli vidět vaše dobré skutky a chválit vašeho Otce na nebesích. (Kap. 25, 7)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Já Jsem světlo světa.
    Skrze Mé věrné, skrze muže a ženy, kteří naplňují vůli Věčného, teď září zesíleně do tohoto světa.
    Mé světlo Jsem postavil na svícen božské moudrosti a spravedlnosti, aby svítilo všem, kdož jsou dobré vůle.
    Moji bratři a Moje sestry v Říši míru Ježíše Krista, je pro vás důležité vědět toto: Ve vtěleném dílčím paprsku božské moudrosti Jsem zcela pozvolna rozsvítil Mé světlo. Zavolal Jsem lidské dítě, ve kterém byl vtělen ženský princip cheruba božské moudrosti, a sdělil mu jeho duchovní úkol, který se potom stával v jeho duši stále více patrnějším.
    Vězte, když začíná duchovní úkol v inkarnované duši pulsovat, zákon chce, aby byl člověk na to upozorněn a byl tázán, jestli přijímá to, co je v duši aktivní.
    Lidské dítě přitakalo podle smyslu: Věčný, jsem Tvá děvečka, nechť se mi stane podle Tvé vůle.
    Potom začal pro ni velký, všezahrnující duchovní úkol být Mojí prorokyní a velvyslankyní pro celou Zemi. Stále světlejším a silnějším se stávalo Mé světlo v její duši, až člověka úplně prozářilo. Když i člověk byl posílen, aby podával Mé svaté, věčné Slovo, vyslal Jsem ji do tohoto světa: Vedena Mým duchem, navštívila země a města v různých kontinentech. Podával Jsem skrze ni Mé svaté Slovo v nesčetných projeveních.
    V mnoha fazetách věčné pravdy zářilo Mé světlo do tohoto světa, na tuto Zemi. Je to moudrost z Boha.
    Na Mém světle se vzněcovalo v mohutném časovém obratu stále více srdcí. Lidé poznali věčnou pravdu v Mém slově. Stále více lidí šlo Vnitřní cestou a přijímalo dar života, nauky a lekce z věčné pravdy, aby se přiblížili Bohu, věčnému bytí.
    Mnoho mužů a žen se stalo mými věrnými, neboť naplňovali Boží vůli. Sbratřili se v Mém duchu a stali se průkopníky pro Novou dobu, kteří položili na Zemi základ Říše Boží a na ní začali stavět.
    Stále více lidí začalo hledat světlo. Na cestě k Vnitřnímu životu rozdmýchali víc a více svůj vnitřní plamen z Mého světla a spojili se s pionýry, aby spolupracovali pro Novou dobu.
    Poznejte dále: Z hlubokých poučení, která Jsem podal skrze inkarnovanou božskou moudrost, poznávali věčné zákony a zůstávali stále více ve spravedlnosti Boží.
    Pionýři museli ve všech dobách zvládnout také některé porážky. Ale oni poznali v každé porážce svou vlastní slabost a ovládli ji pak se Mnou, Kristem. Litovali svého protikladného jednání, chválili a velebili Boha za Jeho neúnavné vedení - i z jejich porážek. Tímto způsobem sílili muži a ženy ve Mně, Kristovi.
    Vítězství ve Mně, Kristovi, si nepočítali jako svá vítěství. Děkovali, chválili a velebili věčné jméno a těšili se, že Věčný mohl skrze Mě a Já skrze ně a s nimi uskutečnit to, co bylo potřebné učinit pro dobu světla, ve které nyní žijete.
    Uskutečňováním věčných zákonů se věrní muži a věrné ženy ke Mně stále více přibližovali a uvědomovali si Mé vedení. Skrze vtělený dílčí paprsek božské moudrosti Jsme s nimi hovořili Věčný, Bůh, Otec nás všech, a Já, Kristus. Napomínali Jsme pionýry stále znova, aby se zbavili chyb, které ještě mají. Současně Jsme, Můj Otec a Já, Kristus, vedli k sebepoznávání tím, že Jsme je upozorňovali - podle zákona svobodné vůle -, jakmile se provinili proti věčnému zákonu. Vysvětlili Jsme jim, jak mohou své chyby zase napravit. Ve všech podstatných otázkách a situacích projevovali Jsme se, Věčný a Já, Kristus, a vedli Jsme je k zákonité odpovědi a řešení. Očistili ihned, co trvalo, takže mohlo být zrušeno to, co neodpovídalo věčnému zákonu.
    Doba pionýrů byla velká doba, neboť pionýři hovořili s Bohem, který se jim projevoval skrze velké světlo božské moudrosti. Skrze toto hluboké spojení s Otcem-Matkou-Bohem a se Mnou, jejich Spasitelem a božským bratrem, sílili ve svém nitru. Byli stále více naplňováni láskou a moudrostí.
    Co zde projevuji v této knize "To je Mé Slovo", uskutečnilo se v jednom evolučním procesu během generací. První pionýři pro Novou dobu ještě nepoznali to velké světlo, které žilo mezi nimi, protože se vtělený dílčí paprsek božské moudrosti vydával za sestru mezi bratry a sestrami, aniž by vynikal. Tento upřímný bratrsko-sesterský vztah, který vyvěral z velké pokory a hluboké úcty k Bohu, způsobil pak také mezi některými pionýry pravý bratrsko-sestersý vztah. Pro ně byla vysoká nositelka světla sestrou, která jim mohla poradit v každém životním stavu a situaci, protože její duchovní tělo bylo jedno a totéž s Bohem, životem.
    Poznejte, vy, kteří žijete v Nové době: Toto všechno - a daleko více, co nebylo zaznamenáno - se muselo stát, aby Mé světlo v tomto světě mohlo svítit stále silněji. Svítilo mohutně do obratu časů a připravovalo skrze Mé věrné Novou dobu.
    Pionýři ve Mně byli duchovní brannou mocí, která bojovala podle zákona života, lásky a svobodné vůle.
    Po uzavření úmluvy s Bohem, Věčným, žili a působili z centrálního prasvětla Obce úmluvy, Nový Jeruzalém v nastávajícím Novém Izraeli. Z Obce úmluvy Nový Jeruzalém vzniklo v dalších generacích mocné město Jeruzalém na stále zjemňující se hmotě Země.
    Město Nový Jeruzalém, které je vybudováno na pahorcích, nemůže být skryto. Svítí a září jakožto centrální prasvětlo pro celou Zemi.
    Z tohoto města, které je vybudováno na pahorcích, Nového Jeruzaléma, jsou dávány impulsy pro celou světovou Říši Ježíše Krista. Město Nový Jeruzalém je centrální rozvodna pro Říši míru Ježíše Krista. Tak to bylo projeveno - a tak to je.

    8. Nedomnívejte se, že Jsem přišel zrušit zákon nebo proroky; Nepřišel Jsem zrušit, ale naplnit. Neboť zajisté, pravím vám: Dokud Nebe a Země nepominou, nepomine ani nejmenší písmenko ani puntíček ze zákona a z proroků, dokud se vše nenaplní. Ovšem hleď, větší než Mojžíš je zde, a ten vám dá vyšší zákon, dokonce dokonalý zákon, a tohoto zákona nechť jste poslušni. (Kap. 25, 8)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Jako Ježíš z Nazaretu Jsem učil muže a ženy, kteří Mne následovali, a všechny, kteří Mi naslouchali, části z dokonalého zákona, z Absolutního zákona. Také Jsem jim vysvětloval, že Absolutní zákon lásky září do Zákona setby a sklizně, neboť duch je všudypřítomný a působí také v Zákoně setby a sklizně, v Zákoně pádu.
    Skrze Mne jako Ježíše Nazaretského, vtěleného Krista, a skrze všechny další pravé Boží proroky poučoval a napomínal Věčný Své děti v nedokonalých rovinách, že Zákon pádu, Zákon setby a sklizně, je neustále aktivní. Kdo se včas nevzpamatuje a neobrátí, ten bude muset vytrpět své příčiny, které se vrátí jako účinky. Věčný se vynasnažil a vynasnaží, i v dnešní době [1989] Své lidské děti a všechny duše vést ke Svému srdci, vstříc zákonu věčné lásky, než na ně přijde sklizeň - účinky jimi způsobených příčin. Věčný je vede skrze Mne, Krista, k sebepoznání. Dával a dává jim sílu očistit to, co poznali a poznají jako hřích a chybu.
    Kristus, který Já Jsem, přišel v Ježíši Nazaretském na tuto Zemi, do tohoto světa, aby lidi jako Syn člověka učil věčnému zákonu a aby podle něj příkladně žil, aby oni poznali cestu k věčnému Otci a naplňovali Jeho zákon - aby mohli opět vejít do věčných příbytků, které On pro Své děti drží připraveny.
    Lidé, kteří následovali Mne v Mé pozemské době a uskutečňovali Věčné zákony, byli Mými pravými následovníky.
    V dále následujících generacích pak existovalo křesťanství a klamné křesťanství: praví následovníci, kteří Mne, Krista, dobrovolně následovali tím, že dodržovali zákony Kázání na hoře - a zdánliví křesťané, kteří jen o Mně, Kristu, mluvili, a přece jednali proti zákonům. Kromě toho existovalo ještě takzvané nucené následovnictví: Ono vzniklo z násilně uskutečňovaného pokřesťování mas církvemi.
    Poznejte: Ve Věčném zákoně není žádného nucení. Bůh, Věčný, dal všem svým dětem svobodnou vůli. Kdo se svobodně rozhodne, ten má se svobodným rozhodnutím sílu k tomu, co tvoří ryzí křesťanství: rovnost, svoboda, jednota, bratrství a spravedlnost. Všechna donucování pocházejí ze Zákona setby a sklizně, který je také nazýván Zákonem pádu. Člověku je přikázáno zvolit si svou duchovní cestu svobodně. Já, Kristus, Jsem nabízel a nabízím cestu k Božímu srdci, avšak nenutím žádného člověka, aby jí šel. Kdo své bližní nutí, žije sám pod tlakem Zákona pádu a ztělesňuje myšlenku pádu.
    Některé takzvané křesťanské konfese nutí své věřící ke křtu vodou. Již malé děti, jejichž svobodná vůle ještě není rozvinuta, a proto ještě nemohou samy rozhodovat, jsou křtem vodou donuceny k členství v jedné církvi a tím zavázány k účasti na jejích ostatních rituálech.
    To je zásah do svobodné vůle jedince, takřka násilné pokřesťanšťování. To jsou děje v Zákonu pádu.
    Lidé, kteří Mne, Krista, nepřijímají a nepojímají dobrovolně, z nejhlubšího vnitřního přesvědčení, to mají často velmi těžké, pochopit a přijmout Desatero přikázání, výtahy z Věčného zákona, správným způsobem, neboť tyto byly množstvím zpovrchnění, dogmatických forem, rituálů, zvyků a kultů zatlačeny do pozadí. V konfesích se tato zpovrchnění stala hlavní věcí; ale s vnitřním křesťanstvím, s Vnitřním náboženstvím, nemají nic společného, nýbrž pocházejí částí bezprostředně z doby mnohobožství a modlářství, a tím z oblasti padlých rovin.
    Teprve když se lidé dobrovolně zprostí jim vnucených dogmat a strnulých forem, rituálů a kultů, stejně jako svých vlastních představ Boha, mohou postupně být vedeni do svého nitra, do svého pravého bytí. Tam, v jejich vnitřním bytí, se potom najdou jako skutečná bytost v Bohu a jako obyvatel Říše Boží, která je uvnitř v každém člověku. Tento Vnitřní život je pravým náboženstvím, Vnitřním náboženstvím.
    Poznejte: Věčný, všeobsahující, univerzální zákon, Zákon nebes, je nezvratný. Je to zákon všeho čistého bytí. Skrze pád vznikl Zákon setby a sklizně a lze jej zrušit jen uskutečněním věčných zákonů. Nelze jej však obejít. Zákon setby a sklizně působí v každé duši tak dlouho, dokud nebyly hříchy poznány, očištěny, odpykány a předány Mně, Kristu Božímu. Pak je Zákon pádu v duši zrušen. Duše je pak do značné míry zbavena své nečistoty. Stává se opět čistou bytostí v Bohu, která žije Absolutní zákon, neboť opět spěje k absolutnímu, všeovládajícímu zákonu lásky a života.
    Zákon setby a sklizně má tak dlouho platnost, dokud vše protikladné není splaceno a přeměněno v pozitivní energii a dokud nežije každá bytost opět v Bohu, ze kterého vzešla. V té míře, v jaké všechny bytosti z Boha opět vstoupily do srdce Božího, do Absolutního zákona, se všechny očistné roviny - všechny částečně hmotné i hmotné roviny, včetně Země - promění v kosmickou energii a budou vibrovat opět v absolutním zákoně. Pak bude Zákon pádu zrušen a Boží láska bude uvědomělá a všeovládající ve všem bytí, v každé bytosti.
    Ani "puntiček" nebude vzat pryč z věčného zákona, který přinesli praví proroci přede Mnou i po Mně, který Jsem jako Ježíš Nazaretský příkladně žil.
    Jestliže se praví: "ani nejmenší písmeno", pak je tím míněn jednotlivý aspekt věčné pravdy, nikoliv písmeno a slovo lidí jako takové. Lidská slova jsou často jen symboly, které skrývají to nejniternější. Teprve když se člověk dokáže vcítit do řeči symbolů, rozeznává pravdu a smysl života, který leží ukryt hluboko v lidských slovech.
    "Vyšší zákon" je krok do dokonalého zákona. V přípravných rovinách, které se nacházejí před nebeskou branou, jsou tomu zákonu vyučovány bytosti, do značné míry čisté, přicházející ze Země a z duchovních oblastí. Vyšší zákon je posledním učebním stupněm před nebeskou branou. Ukazuje do značné míry čistým bytostem, jak se zákonité záření v duchovním těle opět aktivuje, aby mohlo být používáno v nekonečnosti.
    Jako Ježíš Nazaretský Jsem učil částem z dokonalého zákona, Absolutního zákona. Celá pravda musela tehdejším lidem zůstat ještě skryta, protože ještě příliš lpěli na víře v bohy a byli orientováni na rozličné náboženské směry tehdejší doby. Proto Jsem promlouval v tomto smyslu: Až nadejde čas, povedu vás Já, Duch pravdy, do veškeré pravdy.
    Na hoře Golgatě - to znamená: místě popravy - Jsem byl Římany ukřižován, protože židovský národ Mě nepřijal a nepojal jako Mesiáše. Ačkoliv Jsem křížem krážem v údolí Jordánu kázal, učil, léčil a dával mnohá znamení Mého božství, zůstal tvrdošíjný národ židovský poslušný templářům, a stal se proto spoluvinným na smrti Ježíše Nazaretského.
    Se slovy, znějícími v tomto smyslu: "Dokonáno jest" vstoupily do všech zatížených a padlých duší spasitelské jiskry. Tím Jsem se stal a Jsem Já Spasitelem všech lidí a duší.
    Jako Kristus Boží Jsem působil a působím dále. Ve všech generacích až do dnešní doby [1989] Jsem promluvil a promlouvám skrze pravé Boží nástroje, skrze lidi s dalekosáhle očištěnými dušemi.
    V tomto mohutném převratu dob, ve kterém doba světla přichází k lidem stále blíž, učím věčnému zákonu ve všech jeho fasetách a stále více lidí jde cestou do nitra k Boží lásce.
    Nyní nadešel čas, který Jsem jako Ježíš Nazaretský ohlásil: "Dnes to ještě nemůžete snést, tedy pochopit, ale když přijde Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy." Nyní Jsem v duchu mezi těmi Svými, těmi věrnými poutníky k věčnému bytí, k vědomí Mého Otce, a učím je věčnému Absolutnímu zákonu, aby i ti, kteří budou žít v Říši míru, jej naplňovali a tím žili ve Mně a Já skrze ně.
    Moje slova jsou život, jsou věčný zákon. Zůstávají uchována v poutnících k věčnému životu a také v mnoha písemných záznamech - tak zůstávají uchována i s touto knihou pro Říši míru Ježíše Krista.
    Poznejte: Jedině věčný Zákon lásky činí člověka svobodným - nikoliv Zákon setby a sklizně. Ten mu přináší pouze utrpení, nemoci, bídu a chřadnutí.

    9. Kdokoliv tedy poruší jedno z těchto přikázání, která bude dávat On, a učí lidi konat právě tak, ten bude nazýván nejmenším v Říši nebeské. Kdo je však dodržuje a učí, bude nazýván velkým v Říši nebeské. (Kap. 25,9)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Desatero přikázání, která dal Bůh prostřednictvím Mojžíše Svým lidským dětem, jsou výtahy z věčného zákona života a lásky. Kdo se proti těmto přikázáním proviňuje, kdo tyto přikázání své bližní pouze učí, avšak sám je nedodržuje, je špatný učitel. Hřeší proti Duchu svatému. To je největší hřích. Tento padělatel užívá Boží lásky, zákona života, k vlastnímu ůčelu. Tím zneužívá věčného zákona. Každé zneužití je loupež; a každý lupič je hnanec a štvanec, který bude dříve či později dostižen a usvědčen svými vlastními činy, svými vlastními příčinami. Neboť Bůh je spravedlivý Bůh; Jím se všechno zjevuje, jak dobro tak také menší dobro a zlo.
    Kdo však zákon lásky a života dodržuje, to znamená v denním životě naplňuje, a lidi to učí, co sám uskutečnil, ten je pravým Duchovním učitelem. Podává lidem chléb nebes a nasytí jím mnohé. Kdo dává z vlastního naplnění, je naplněn Boží moudrostí a silou a bude pak, když nadejde čas, zářit na nebi jako hvězda. Neboť Bohem naplněný člověk čerpá z proudu spásy a dává nezištně těm, kteří lačnějí a žízní po spravedlnosti.
    Poznejte: Skrze takové spravedlivé muže a ženy přichází věčný zákon lásky a života do tohoto světa. Kdo tedy věčný zákon dodržuje a učí, bude nazýván velkým v Říši nebeské; to znamená: Sklidí v nebi bohatou odměnu.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Výpověď: "... kteří věří a poslechnou, zachrání své duše, a kteří neposlechnou, ztratí je" znamená: Kdo věří a následuje zákony Boží, ten zachrání svou duši z kola znovuzrození, které ho táhne až dotud do těla, dokud neodpyká vše, co ho stále znovu táhlo do vtělování.
    Poznejte: Pouze víra v zákon života nestačí. Jen víra v život i uskutečňování zákonů života vedou člověka a duši ven z kola znovuzrození.
    Kdo Boží zákony nedodržuje, zrazuje Boha a prodává svoji duši temnotě. Tím zastírá světlo své duše, svůj skutečný život. Tento člověk žije potom v hříchu a duše ve spánku tohoto světa. Zákon vtělování, kolo znovuzrození, které táhne duši k vtělení, bude působit ještě značný čas, aby vtělená duše poznala, že není z tohoto světa, nýbrž v pozemském šatě, aby odložila, co je lidské - a odkryla, co je božské: její skutečný, věčný život.
    Ne všichni, kteří znají znaky písma, je vykládají jen podle písmen - nýbrž podle smyslu. Proto to má znamenat: Není-li vaše spravedlnost větší než spravedlnost mnohých učenců - kteří předstírají, že jsou spravedliví, a vyučují Mému zákonu, avšak sami jej nedodržují -, nevejdete do Říše nebeské.
    Proto se nepoutejte na mínění a názory lidí. Uskutečňujte, co jste poznali ze zákona života; potom poznáte další kroky k vyšším zákonitostem.
    Poznejte: Spravedlnost Boží je Boží láska a moudrost. Kdo ji v sobě nerozvíjí, ten ji také nevyzařuje, nehledí také do hlubin věčného bytí a nevyzkoumá také svůj pravý život. Jeho pozemský život je pouze živořením. Živoří mimo skutečný život. Jak na tomto tak i na onom světě je duchovně mrtvý. Nemá ani v tomto pozemském bytí ani v životě na onom světě správnou orientaci, protože nežil podle zákonů života. Není moudrý, nýbrž předává jen své uložené vědění. Tím se stává přívržencem hříchu a nakonec hříšníkem. Jedná proti věčnému zákonu a propadá se tím stále hlouběji do Zákona setby a sklizně.

    11. Proto, obětuješ-li svůj dar na oltáři a rozpomeneš-li se, že má tvůj bratr něco proti tobě, zanechej svůj dar před oltářem a odejdi nejprve tam, smiř se se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar. (Kap. 25,11)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    "... obětuješ-li svůj dar na oltáři a rozpomeneš-li se, že má tvůj bratr něco proti tobě, zanechej svůj dar před oltářem a odejdi nejprve tam, smiř se se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar" znamená: Jestliže bys chtěl Mně, Kristu, zasvětit svůj život a předat Mi své chyby a hříchy a poznáš, že ses ještě neusmířil se svým bližním, nechej hřích nejdříve ležet před vnitřním oltářem. Jdi k svému bližnímu a smiř se s ním - a potom, když už nechceš učinit nic stejného nebo podobného, co vedlo ke hříchu, potom polož svůj hřích na oltář. Oltář se nachází v nejhlubším nitru tvého chrámu z těla a kostí. Duch lásky a života promění pak hřích v sílu a život. Neboť co mi svobodně, bez nátlaku, ochotně předáš a tedy stejné nebo podobné už více nekonáš, od toho budeš osvobozen. Tvá duše přijímá potom více světla ze Mne.
    Dbejte o následující zákonitost: Když jste proti svému bližnímu zhřešili výhradně v myšlenkách nelaskavými, závistivými, pomstychtivými, žárlivými nebo nenávistnými myšlenkami, pak k němu nepřistupujte, abyste s ním o tom promluvili. Vězte, váš bližní nezná svět vašich myšlenek. Když je necháte projevit slovy, přemýšlí o tom. Přicházejte pouze ke Mně, Kristu, který Já Jsem ve vašem nitru, a litujte svých myšlenek a vysílejte současně k duši vašeho bližního pozitivní, nezištné myšlenky, myšlenky prosby o odpuštění a myšlenky vnitřní spojitosti. Já potom zruším, co bylo v myšlenkách zapříčiněno. A nebudete-li pak už myslet na nic stejného nebo podobného, je vám už odpuštěno.
    Poznejte: Když hovoříte ke svému bližnímu o vašich lidských myšlenkách, můžete v něm podle okolností podnítit lidskost, která se právě nachází v přeměně. Mohla by se potom ve vašem bližním znovu rozvinout. Ten pak začne opět negativně myslet a mluvit a znovu se zatíží.
    Zákon zní: Nejen ten se zatěžuje, kdo byl vaším špatným chováním opět podnícen k přemýšlení, ale i vy se zatěžujete, kteří jste vyslovili své myšlenky a tím jste ve vašem bližním podnítili to lidské, co bylo v procesu přeměny.
    Když však z vašich úst vychází něco nezákonitého, tím že svého bližního obviňujete, hanobíte a mluvíte o něm zle - i tehdy, když to slyší od druhých nebo třetích -, jděte tam a proste ho o odpuštění. Jestliže vám odpustil, odpustil vám i věčný nebeský Otec ve Mně, v Kristu. Jestliže vám však neodpustil, pak vám ani váš nebeský Otec ve Mně, v Kristu, nebude moci odpustit. Láska Otce-Matky-Boha se však bude víc a více dotýkat ještě tvrdého srdce, aby se člověk rychleji vzpamatoval a odpustil vám, takže vám bude moci odpustit i Bůh ve Mně, v Kristu, a potom bude zrušeno a proměněno vše, co bylo kdysi protikladné.
    Mějte se na pozoru před vaším vlastním jazykem! Neboť co nezákonitého vychází z vašich úst, může vašemu bližnímu i vám samým způsobit mnohem větší škodu než vaše myšlenky, které jste zavčas, než dojdou k uplatnění, poznali a předali Mně, Kristu ve vás.
    Poznejte další zákonitost: Myšlenky nevidíte a neslyšíte - a přece jsou tady. Kmitají směrem do atmosféry, a kdo myslí stejné nebo podobné, toho mohou ovlivňovat. Jestliže Mi je včas předáte, jsou zrušeny - pokud je ovšem duše vašeho bližního v sobě ještě nezaregistrovala. Pak budete vedeni tak, abyste tomuto člověku, na něhož jste negativně mysleli, mohli vykonat dobro. A když konáte dobro nezištně, aniž byste vyslovili své někdejší myšlenky, bude v duši toho, na něhož jste záporně mysleli, vymazáno to, co již přijal do své duše. Pak je i ve vás vymazáno, co vaše duše vyzářila

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    "Vyrovnej se co nejrychleji se svým protivníkem, dokud jsi s ním ještě na cestě" znamená: Nenechej hřích, který jsi spáchal na svém bližním, trvat! Očisti jej tak rychle, jak je jen možné, neboť ještě je tvůj bližní s tebou na životní cestě v pozemském bytí. Odešla-li jeho duše ze Země, pak musíš podle okolností čekat, až se bude moci opět uskutečnit setkání a ty budeš moci prosit za odpuštění.
    Poznejte: Zákon setby a sklizně je soudcem. Stane-li se tento účinným, pak se člověk z něj nedostane tak dlouho ven, dokud "nezaplatí poslední haléř" - tedy dokud nebude odpykáno vše, co zapřičinil a včas neprojevil lítost.
    Využijte tedy příležitosti poprosit vašeho bližního o odpuštění a jemu odpustit, dokud s ním ještě putujete po Zemi a hřích se ještě nevryl do duše a nestal se příčinou. Kdo neodpouští a neprosí za odpuštění, ten musí nést následek, dokud "nezaplatil poslední haléř".
    Smiřte se tedy se svým bližním tak rychle, jak je možno. Jestliže příčiny - např. spor, nepřízeň nebo závist - již zatím ve vaší duši zapustily kořeny a stalo se tak i ve vašem bližním, proti němuž jste, pak je možné, že vám váš bližní tak rychle neodpustí - ani ne tehdy, když jste svůj hřích poznali a projevili lítost. Neboť v jeho duši se mohl pevně usadit komplex vin skrze stejný nebo podobný způsob myšlení, jaký jste v něm probudili. Skrze vaše hříšné chování, které jste delší dobu živili, probudil i on ve své duši zášť vůči vám - a vytvořil tak, jako i vy, obsáhlé záporné pole energie, komplex vin, který nyní musí být vámi oběma zpracován. Očištění na vás může přijít ještě v tomto pozemském bytí nebo teprve v duševních říších nebo v dalších inkarnacích.
    Poznejte: Než na člověka udeří osud, je napomínán duchem života, který je také životem duše, a také strážným duchem, nebo prostřednictvím lidí. Napomenutí z ducha jsou nejjemnější vjemy, které proudí z duše nebo které strážný duch nechává vtékat do vjemového nebo myšlenkového světa člověka. Napomínají člověka, aby změnil své myšlení nebo aby očistil, co zapříčinil. Věčný duch života a strážný duch mohou také přimět lidi, aby šli k tomu, kdo stojí těsně před ranou osudu. Přijdou potom tedy k postiženému a začnou rozhovor, který se jako samo sebou vztahuje k události. Z toho může pak být poznána a očištěna příčina blížící se rány osudu.
    Poznáváte tedy, že věčné světlo dává rozličnými způsoby a cestami napomenutí a upozornění - jak bližnímu, se kterým jste vytvořili příčiny, tak i vám samým.
    Také prostřednictvím impulzů z událostí dne je člověk včas napomínán, než na něj jako osud udeří to, co zapříčinil.
    Kdo taková upozornění bere vážně a to, co poznal jako hřích, očišťuje lítostí, odpouštěním, prosbou za odpušťění a nápravou, ten nemusí nést, co jím bylo zapříčiněno. Je-li hřích veliký, pak je možné, že část z něho bude muset nést, avšak nikoliv celek, který chtěl vyrazit z duše. Kdo však všechna napomenutí přehlíží a přeslýchá, protože se ohlušuje lidskými věcmi, ten bude muset nést příčiny, které sám vytvořil, dokud "nebude zaplacen poslední haléř".
    Přikázání života zní: "Milujte své nepřátele, čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí."
    Každý člověk by měl vidět v každém bližním svého bratra a svoji sestru. Také ve zdánlivých nepřátelích máte poznávat své bližní a snažit se je nezištně milovat.
    Zdánlivý nepřítel ti může dokonce být dobrým zrcadlem k sebepoznání, tehdy, když se vzrušuješ kvůli nepřátelství - které může mít mnoho tváří; neboť jestliže vás něco na vašem bližním vzrušuje, vyskytuje se ve vás totéž nebo podobné.
    Dokážeš-li však svému bližnímu, který tě obvinil a obžaloval, bez většího vzrušení odpouštět, pak se v tobě nevyskytuje žádná odpovídající shoda; nemáš tedy v sobě stejné nebo podobné a proto žádnou rezonanci ve své duši. Je možné, že to, z čeho jsi byl obviněn, jsi už v předcházejících životech očistil nebo odpykal - nebo také ještě nikdy ve své duši nevybudoval. Leželo to pak jen v duši toho, kdo proti tobě myslel, mluvil a obvinil tě. Když tedy se v tobě neozve žádné vzrušení, z tvé duše nepřijde žádná ozvěna, pak jsi byl ty pro něj zrcadlem. Jestli on se do tohoto zrcadla svého lidského já podívá nebo ne - to přenechej Bohu a jemu, Jeho dítěti.
    Poznej: Už jen tvým pohledem se pohnulo jeho svědomí a zrcadlilo mu, že kdysi o tobě např. záporně přemýšlel a mluvil. Nyní má možnost to očistit. Udělá-li to tím, že lituje a nadále stejně nebo podobně nemyslí a nekoná, pak je to v jeho duši zrušeno, tedy proměněno. Potom teprve tě uvidí očima Vnitřního světla.
    Znamením toho, že se v jedné duši změnilo záporné v pozitivní, je přání blaha a porozumění vůči bližnímu.

    14. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, a modlete se za ty, kteří vás ze zloby zneužívají. Abyste byli dětmi vašeho Otce, který je v nebi a který nechává vycházet Slunce nad zlým i nad dobrým a sesílá déšť na spravedlivého i nespravedlivého. (Kap. 25, 14)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Kdo dodržuje tato přikázání, ten je vůči svým bližním spravedlivý a povede svým životem v Bohu mnoho lidí k životu v Bohu. Bůh Své děti netrestá a nekárá. To už říkají slova: "... a který nechává vycházet Slunce nad zlým i nad dobrým a sesílá dešť na spravedlivého i nespravedlivého."
    Bůh je dárce života, protože On sám je život. Z věčného zákona života dal Bůh lidem svobodnou vůli k svobodnému rozhodování pro Něho nebo proti Němu. Kdo je pro Něj, ten dodržuje věčné zákony lásky a života a bude také přijímat z věčného zákona dary lásky a života. Kdo cítí, myslí a jedná proti věčnému zákonu, ten přijímá to, co zasel, tedy cítil, myslel, mluvil a konal.
    Každý tedy přijímá, co sám zasel. Kdo seje dobrou setbu, tedy naplňuje Boží zákony, bude také sklízet dobré plody. Kdo seje lidskou setbu, kterou vnáší do pole své duše jako lidské city, myšlenky, slova a činy, ten také sklidí odpovídající plody.
    Z toho poznáte, že Bůh nezasahuje do vůle člověka. Je dárce, pomocník, napomínatel, vůdce a ochránce těch, kteří se snaží konat Jeho vůli, protože se k Němu obracejí. Kdo se od Něho odvrátí tím, že vytvoří svůj vlastní, lidský zákon, ten bude také řízen svým vlastním, lidským "Zákonem jáství".
    Bůh tedy nezasahuje do Zákona setby a sklizně. Bůh vychází Svým dětem rozmanitým způsobem vstříc a ti, kteří Ho ze srdce prosí a naplňují, co jsem jim Já, Kristus v Bohu, Mém Otci, přikázal - nazájem se nezištně milovat -, ti jsou v Bohu a Bůh skrze ně působí.

    15. Neboť když milujete ty, kteří milují vás, jakou budete mít odměnu? Neboť i hříšníci milují ty, kteří je milují. A jestliže činíte dobro těm, kteří vám činí dobro, jakou budete mít odměnu? Neboť i hříšníci činí totéž. A když zdravíte jen své bratry, co činíte více než druzí? Nečiní tak i celníci? (Kap. 25, 15)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Přijmi tedy a pojmi svého bližního do svého srdce i tehdy, když tě on nemiluje, i tehdy, když při tobě nestojí a opovrhuje tebou tím, že ti odpírá pozdrav. Ty jej miluj! Stůj při něm nezištně a pozdrav ty jej - byť i jen v mysli, kdyby nechtěl být pozdraven slovy. I srdečný pozdrav, který je dán v myšlenkách, vstoupí do jeho duše a přinese v pravý čas dobré ovoce.
    Dbejte tedy na to, abyste se chovali jako Slunce, které dává - ať je člověk chce nebo nechce vidět, ať si přeje déšť nebo bouři, ať si žádá chlad či teplo.
    Dávejte nezištnou lásku, jako dává Slunce Zemi a važte si všech lidí, všeho bytí. Pak obdržíte odměnu v nebi.
    Nemluvte, abyste se chtěli lidem zalichotit. Nečiňte rozdílů jako lidé, kteří se přidružují jen k těm a jsou jen s těmi, kteří sdílejí jejich myšlení a činy, a kteří jinak myslící a jinak jednající odsuzují.

    16. A když toužíš po něčem jako po svém životě, ale odvádělo by tě to od pravdy, zanechej toho, neboť je lépe vejít do života a být držitelem pravdy, než jej ztratit a být uvržen do vnější temnoty. (Kap. 25, 16)

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Co člověk žádá pro sebe osobně, je vztaženo na člověka, na jeho nízké já. Všechno toto je vazba. Vazba znamená být vázán na lidi a věci. Kdo se váže na lidi a věci, kdo je tedy k něčemu připoután, ten snižuje tok kosmických energií.
    Když na sebe vážeš nějakého člověka jen kvůli svým výhodám, pak sleduješ svou svévolí zájmy, které tě odvracejí od života ve Mně, v Kristu. Tím opouštíš neosobní, nezištný život, zaplétáš se do touhy po majetku, bytí a vlastnictví a chudneš ve svém nitru na duchovním životě. Když včas nezanecháš touhy po vlastnictví, bytí a majetku, jednou ztratíš všechno.
    Když se v účincích - třeba skrze ztrátu svého majetku nebo v nemoci nebo v bídě a utrpení - sám nepoznáš a pak také nelituješ a nenapravíš, budeš jako duše a jako člověk putovat temnotou, protože jsi dbal jen na sebe, na své osobní blaho.
    Proto se poznávej každý den znovu a uskutečňuj denně Boží zákony a upusť od toho, abys toužil po něčem pro své osobní já. Zůstaň tedy upřímný - a tím věrný zákonu Božímu. Potom vejdeš do života, který je tvým pravým bytím - a budeš bohatý v sobě, protože jsi v sobě odkryl nebe.
    Kdo není nádobou pravdy, do toho také nemůže pravda, která je neosobní, vtékat. Takový člověk je vztahovačný jen k sobě samému a sbírá jen sám pro sebe. Toto chování vede k tomu, že se odvrátí od síly Boží věčně plynoucí a povede život v "louži". Do té louže přitéká jen záporné a málo ho odtéká. To znamená, že pocítí na vlastním těle, co nasbíral ve své louži.
    Věčná pravda protéká naproti tomu v člověku a skrze člověka, který je nádobou pravdy. On přijímá od Boha a dává z Boha, a stává se tak pramenem života pro mnohé. Kosmická životní energie, pramen všeho bytí, protéká všemi formami bytí a těmi lidmi a dušemi, kteří se obrátili k Bohu, tedy se stali Božími nádobami.
    Poznejte: Věčně proudící síla protéká jen těmi lidmi a dušemi, kteří nesbírají pro sobecké účely, nýbrž nezištně dávají. Jen skrze nezištného dárce protéká nepřetržitě Boží proud! Může-li Bůh proudit člověkem bez překážek, pak žije člověk v pravdě, v Bohu, v tom životě, který trvá navěky. Jen takoví lidé dávají ze Mne, z života, protože stojí ve Mně, v životě a v pravdě.

    Vše nebožské, co z tebe vychází - jako záporné myšlenky, slova a činy -, může způsobit hoře a utrpení ne jen tvému bližnímu, ale i tobě samému. Neboť co člověk seje, to sklidí.
    Sklizeň odpovídá setbě. Je vždy sklízena tím, kdo zasel - ne jeho bližním. Tvůj bližní nesel tvoji setbu a nebude také sklízet tvoji sklizeň.
    Tvá semena ovšem mohou být létavými semeny - jako semena rozličných druhů květin, která jsou po době květu odnášena pryč a zapouští kořeny tam, kde se mohou udržet. Tak mohou i tvé myšlenky, slova a činy padnout jako létavá semena do duševní půdy tvého bližního a vzejít, když tam naleznou stejné nebo podobné podmínky.
    Stejné nebo podobné, jako je v tobě, je i jeho základem, když se nad tvými slovy vzrušuje a zlobí, když mu tím působíš hoře a on, podnícen tvým létavým semínkem, myslí, mluví a koná stejně nebo podobně. Ty jsi to ovšem rozpoutal a můžeš být v Zákonu setby a sklizně hnán k zodpovědnosti. Je ti přikázáno milovat nezištně svého bližního a sloužit mu a pomáhat - a nikoliv mu svým chováním působit hoře a utrpení.
    Když se potom tvůj bližní tvým nezákonitým chováním zatíží, protože jsi vnikl do jeho duševní půdy a přivedl jsi k vibraci příčiny, pod nimiž musí později těžce trpět a snášet je, pak jsi k němu připoután. A jakmile on reaguje na tvé chování také nezákonitě, je zase připoután k tobě. V této nebo jiné formě bytí budete toto muset společně očistit.
    Poznejte: Malé, nepatrné létavé semínko lidského já může vytvořit velikou příčinu, která v sobě již nese svůj účinek.
    Poznejte tedy: Každá příčina musí být odstraněna!
    Další příklad: Když vysíláš své negativní myšlenky, slova a činy jako létavá semínka a tvůj bližní poslouchá, co o něm mluvíš, avšak nijak to nezaznamenává, protože k tomu nemá v půdě své duše žádné odpovídající shody, pak se zatížíš jen ty a budeš k němu připoután - ne on k tobě. Tvůj bližní může vejít do nebe, protože tvá negativní semínka nepojal a nepřijal, protože nemyslel ani nemluvil stejně nebo podobně jako ty. Pokud jsi však ve svém bližním kvůli svému chybnému chování narazil na příčiny, které by v něm nebyly musely nabýt účinku, protože by je býval mohl v pozdější době očistit bez hoře a utrpení, pak neseš ty větší vinu a musíš nést ten díl, který jsi způsobil na svém bližním.
    Musíš-li tedy snášet hoře a utrpení, nedávej vinu za svůj stav svému bližnímu. Ty sám jsi původce - a nikoliv tvůj bližní. Tvé hoře a utrpení jsou osivem ve tvé duši, které vzešlo - a ukazuje se také ve tvém těle nebo na něm jako úroda.
    Pouze Já, Kristus, tvůj Spasitel, tě toho mohu zbavit - a jen tehdy, jestliže učiníš pokání a stejné nebo podobné znovu neučiníš. Pak bude břímě z tvé duše sňato a bude se ti lépe dařit.
    Poznejte: Kdo své hoře a utrpení pochopí jako svou vlastní setbu a přijme své trápení, ten ukáže pravou vnitřní velikost. To je znamení duchovního růstu; duchovní růst vede postupně k dokonalosti.
    Čistá bytost je dokonalá; je to věrný obraz Otce-Matky-Boha. Žije v Bohu a Bůh žije skrze čistou bytost.
    Blahoslavení, kteří jsou čistého srdce, neboť budou vidět Boha - protože se opět stali věrnými obrazy nebeského Otce. Z čistého, Bohu oddaného srdce proudí dobromyslnost a pokora.
    Já, Kristus, Spasitel lidstva, vedu stále se zvětšující Boží národ na Zemi k vnitřní čistotě. Boží národ sestává [1989] z mužů a žen, kteří cílevědomě jdou cestou lásky do nitra a tak následují Mne, Krista, jediného pastýře. Ne už všichni z nich se v příštích generacích znovu vtělí, nýbrž mnozí budou žít v duchu lásky a působit v Duchu pro veliký celek a pro Říši míru Ježíše Krista.
    Ó poznejte, kdo žijete v Říši míru: Mnozí z vás byli jako lidé už v době pionýrů při tom. A tak mnohý z vás postřehl jako pionýr s pionýry jednotu v Bohu a šel společně s nimi cestou do nitra. Přitom jste odložili mnoho lidského, čimž byly vaše duše stále více pronikány světlem pravdy. Při odtělesnění vzaly pak vaše duše toto světlo pravdy s sebou do vyšších světelných úrovní. Odtud jste potom znovu přišli se světlem pravdy, abyste v pozemském šatě v Říši míru Ježíše Krista žili a působili.
    Světlo pravdy září nyní opět skrze vaše nová pozemská těla. Nyní naplňujete v tomto pozemském bytí to, čeho jste nabyli v předcházejících existencích: Světlo z Mého světla a sílu z Mé síly - zákon života. Naplněna Duchem Božím, působí nyní duše skrze svůj nový pozemský šat v Říši míru Ježíše Krista, v níž Jsem vládce a život.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Žití ve smyslu Kázání na hoře je Vnitřní cesta k srdci Božímu. Co člověk nečiní nezištně, to činí sám pro sebe. Nezištnost je Boží láska. Vlastní zisk je lidská láska. Kdo svému bližnímu činí dobro jen tehdy, když mu tento za to děkuje a vychvaluje jeho dobré skutky, ten to nevykonal pro svého bližního, ale sám pro sebe. Dík a chvála jsou tedy potom jeho odměnou. Je tím již odměněn a od Boha už neobdrží žádnou odměnu. Pouze nezištnost je Bohem odměňována. Nezištnost roste a zraje jen v tom člověku, který učinil, tedy uskutečnil první kroky ke Království nitra.
    Prvními kroky k tomu je kontrola myšlenek: Dosaď místo na sebe vztažených, negativních, hloubajících nebo vášnivých myšlenek, myšlenky pozitivní, nápomocné, radostné, ušlechtilé a myšlenky vztahující se na dobro v člověku a na vše, co tě potkává. Pak budeš postupně dostávat své smysly pod kontrolu. Nebudeš pak už také od svého bližního nic žádat ani očekávat. Budeš v dalším průběhu Vnitřní cesty mluvit už jen pozitivní a podstatné. Tím dostaneš své lidské já pod kontrolu, protože ses naučil spočívat v sobě. Pak se tvá duše stále více vyjasní a poznáš ve všem, co tě potká, to dobré, tak že jsi schopen ho správným způsobem oslovovat a vyslovovat. Jestliže ses to naučil, budeš i záporné oslovovat zákonitě. Tímto způsobem se v tobě probudí upřímnost a čestnost a zachováš přitom Bohu ve všem věrnost.
    Tento duchovní evoluční proces k nezištnosti je Vnitřní cesta k srdci Božímu. Vše, co činíš z nezištnosti, ti přináší rozličné plody.
    Jsou-li tedy tvé pocity bez očekávání a tvé myšlenky šlechetné a dobré, pak je ve tvých slovech a ve tvých činech síla z Boha. Tato síla je Moje životní energie. Vstupuje do duše tvého bližního a způsobuje, že tvůj bližní se rovněž stává nezištným. Neboť co z tvé jasné duše vychází, to vchází - dříve či později, podle toho, kdy se tomu bližní otevře - i do duše a do mysli tvého bližního.
    Kdo dává nezištně, neptá se, zda se bližní také doví, co dal. Nezištný člověk dává! Ví, že Bůh, věčný Otec, nahlíží do srdce všech Svých dětí a že Věčný, Jehož duch sídlí v každém člověku, odmění nezištného tehdy, když tomu nadešel čas. Jedině to je významné.
    Poznejte: Všechna dobrá, tedy nezištná díla budou v pravý čas zjevena, aby je poznali ti, kteří je mají vidět, aby se také stali nezištnými tím, že i oni přijímají život ve Mně a usilují o něj - a činí to, co Jsem jim přikázal: vzájemně se nezištně milovat, jako Já, Kristus, milují je.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Když se modlíš, odeber se do tiché komory a ponoř se do svého nitra, neboť v tobě bydlí duch Otce, jehož jsi chrámem.
    Když se modlíš jen proto, aby tě tví bližní viděli a považovali za zbožného a věřícího, pak ti pravím: To není zbožnost, ale pobožnůstkářství; je to pokrytectví. Takové zpovrchnělé modlitby jsou bez síly. Kdo se modlí jen rty nebo aby byl viděn, ten hřeší proti Duchu svatému, neboť zneužívá svatá slova k vlastnímu prospěchu.
    Poznej: Když v modlitbě oslovuješ Boha a ve svém životě neuskutečňuješ, zač ses modlil, když tedy tvé modlitby jsou pouze projevem tvého já a nevycházejí z hloubi tvé duše a nejsou oduševněny láskou k Bohu, hřešíš proti Duchu svatému. To je největší hřích.
    Když tvé modlitby neproudí nezištně z tvého srdce, bylo by lépe, kdyby ses nemodlil a nejprve si uvědomil své myšlenky a lidská přání a postupně je předal Mně - aby nezištná láska, která v tobě je, v tobě rostla a ty ses mohl modlit ze srdce. Pak budou tvé modlitby postupně oduševněny a proniknuty láskou k Bohu a k tvému bližnímu.
    "... a ten skrytý Jediný, jenž vidí do skrytého, ti to otevřeně přizná" znamená: Tvé myšlenky světla a modlitby, plné síly, které jsou oduševněny láskou k Bohu, přinesou ještě v tomto světě ovoce. Smíš poznat svou setbu lásky a také tebe mnozí poznají jako pramen lásky.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Pouze člověk, který uskutečnil málo ze zákona pravdy, potřebuje v modlitbě a v každodenním životě mnoho slov a prázdných, neoduševnělých opakování.
    Kdo o zákonu pravdy a života mnoho mluví, tedy kdo kolem něj nadělá mnoho řečí, ten je nemůže naplnit silou a životem, protože sám není naplněn zákonem Božím. Taková slova jsou vztažena na sebe a proto bezcitná, i když jsou volena tak, jako by byla nesena láskou. Neoduševnělá řeč nepronikne do nejhlubšího nitra duše tvého bližního a nemá proto ani žádnou odezvu v člověku, který v sobě a skrze sebe nechává vládnout Boží lásku. Kdo mluví neoduševněle o zákonu pravdy a života, který však neuskutečňuje, podněcuje člověka, který to slyší a který je taktéž ještě orientován povrchně, jen k diskusím.
    Poznejte: Kdo diskutuje o duchovních zákonitostech, ten nezná zákony Boží. Každý, kdo chce diskutovat, je přesvědčen, že to ví lépe než jeho bližní a chce si to sám potvrdit. Kdo diskutuje, dává jen svědectví sám o sobě, totiž: že nic neví a je nejistý. Proto diskutuje.
    Kdo však nalezl pravdu, ten nediskutuje ani o pravdě, ani o tom, co je víra. Slovo "víra" obsahuje též nevědomost: Konečně co člověk neví nebo nemůže dokázat, tomu věří. Kdo věří v pravdu, ten věčnou pravdu ještě nenalezl. Také se ještě nepohybuje v proudu věčné pravdy. Víra je tedy ještě slepota.
    Kdo však nalezl věčnou pravdu, ten již nemusí v pravdu věřit - on pravdu ví, protože se pohybuje v proudu pravdy. To je skutečně moudrý člověk, který v sobě vyzvedl poklad, pravdu. Skutečně moudří spočívají v sobě. To je vnitřní jistota a pevnost. Nediskutují o víře, protože dospěli od víry k moudrosti, která je pravdou.
    Kdo tedy pouze věří v Boha, aniž by poznal hloubku věčné pravdy, věčný zákon, dělá mnoho řečí kolem své víry.
    Také při svých modlitbách to bude dodržovat podobně: Dělá mnoho řečí, protože svá slova neoduševňuje nezištnou láskou. Je toho názoru, že může mnohými slovy Boha přesvědčit nebo Jej dokonce přemluvit. Myslí, že se musí před Bohem vyjadřovat srozumitelně, protože se domnívá, že by Bůh mohl jeho modlitby pochopit jinak, než je on myslel. Podobně myslí a modlí se pohané.
    Poznejte: Čím hlouběji se člověk noří do Boží pravdy, tím méně slov potřebuje při modlitbě. Jeho modlitby jsou krátké, avšak plné síly, protože slovo vyzařuje zažitou sílu.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Společenská modlitba, Otčenáš, se modlí různými slovy a s různými obsahy, protože každé společenství se ji modlí tak, jak to odpovídá potenciálu lásky toho společenství.
    Jako Ježíš Nazaretský Jsem učil společnou modlitbu, Otčenáš, v Mé mateřštině, tedy jinými slovy a proto také s jinými obsahy, než byla modlena v pozdějších dobách a v jiných jazycích.
    Slova jako taková jsou nepodstatná. Důležité je, aby člověk uskutečňoval to, co se modlí! Potom je každé slovo, které vychází z jeho úst, oduševněno láskou, silou a moudrostí.
    Nemáte se modlit podle písmen nebo usilovat o to, abyste se Otčenáš, který Jsem učil ty Své, modlili doslovně. Podstatné je, abyste slova vašich modliteb oduševnili láskou k Věčnému a k vašim bližním a aby obsah vašich modliteb odpovídal vašemu životu.
    Lidé, kteří jsou naplněni věčnou pravdou, láskou a moudrostí Boží, se budou zase modlit jinak než ti, kteří se modlí jen proto, že se to tak naučili nebo protože náležejí ke konfesi, ve které jsou modlitby pronášeny ve smyslu této konfese.
    Lidé na cestě k svému božskému původu se modlí svobodně, to znamená samostatně zvolenými slovy, která jsou oduševněna láskou a silou.
    Lidé, kteří žijí v Mém duchu, kteří jsou prodchnuti Boží láskou a moudrostí, kteří tedy v denním životě uskutečňují zákony Boží, budou především děkovat Bohu za svůj život a za všechno, budou Jej chválit a velebit a budou Mu víc a více zasvěcovat svůj život - v pocitech, myšlenkách, slovech i dílech -, protože se stali životem z Jeho života.
    Lidé v Duchu Páně žijí modlitbu. To znamená, že naplňují víc a více zákony Věčného a stali se sami modlitbou, která je uctíváním Boha.
    Kdo tedy plní Boží vůli, žije stále více v uctívání Boha. Takoví lidé nejen že dodržují Boží zákony, nýbrž stali se do značné míry zákonem lásky a moudrosti.
    V dozrávající Říši míru Ježíše Krista, v níž Já Jsem vládce a život, budou lidé víc a více dodržovat Boží zákon. Mnozí z nich se stali zákonem - a tak Božími lidmi, kteří ve všem, co myslí, mluví a konají, ztělesňují život, Boha. Jejich modlitby jsou životem ve Mně, naplněním věčného zákona. Svým životem, který je Božím zákonem, děkují Bohu za život.
    Dík Bohu je tedy život v Bohu. Jejich život, který je jediným díkem, proudí dovnitř do Říše míru.
    Modlí se podle smyslu následujícími slovy modlitby, která naplňují v denním životě:

    Otče náš, Tvůj duch je v nás,
    a my jsme ve Tvém duchu.
    Posvěceno je Tvé věčné jméno v nás
    a skrze nás.
    Ty Jsi duch života,
    Ty Jsi náš Otec-pra.
    Z Tebe neseme svá věčná jména.
    Ty, Věčný, Jsi nám je dal
    a do našich jmen Jsi vložil
    celou plnost nekonečnosti.
    Naše jména, která Jsi nám vdechl,
    jsou láska a moudrost -
    plnost z Tebe,
    zákon v nás a skrze nás.
    Naše věčná říše je nekonečnost -
    síla a nádhera v Tobě a z Tebe.
    Jsme dědicové věčné říše.
    Proto jsme říše sama,
    věčný domov.
    Je v nás a působí skrze nás.
    Tvá nekonečná, nádherná vůle je v nás
    a působí skrze nás.
    Tvá síla vůle je naší silou vůle.
    Působí v nás a skrze nás,
    neboť jsme duch z Tvého ducha.
    Nebe není prostor a čas -
    Nebe a Země jsou jedno,
    protože jsme v Tobě sjednoceni.
    Láska a síla v nás a skrze nás
    je naším denním chlebem.
    Ty, ó věčný, nádherný Otče,
    vytvořil Jsi v nás vše,
    co vibruje v nekonečnosti.
    Tvoříš skrze nás v nebi
    i na Zemi.
    Jsme v Tobě a Ty vládneš v nás
    a skrze nás.
    Jsme naplněni v Tvém duchu,
    neboť jsme duch z Tvého ducha.
    Jsme bohatí v Tobě,
    protože žijeme své dědictví, nekonečnost z Tebe.
    Naše věčné dědictví, duch z Tvého ducha,
    přináší pro nás to,
    co jako lidé v Říši míru
    potřebujeme.
    Žijeme v Tobě a z Tebe.
    Život se rozplývá a rozdává.
    Žijeme v plnosti z Boha,
    protože jsme sami plností.
    Země je nebe
    a bohatství Země je Říše míru ,
    ve které žijeme a jsme -
    Duch z Tvého ducha.
    Žijeme ve Vnitřní říši -
    a jsme přece lidé, kteří ve vnějšku ztělesňují,
    co září v nitru.
    Jméno Páně je velebeno,
    On je život v nás a skrze nás.
    Jméno Boží je žitý zákon lásky
    a svobody.
    Hřích je proměněn -
    světlo vstoupilo.
    Žijeme z Jeho světla
    a žijeme v Jeho duchu a z Jeho ducha,
    protože jsme duch z Jeho ducha.
    V Bohu je vše splaceno.
    Jeho jméno vše očistilo.
    Boží nádhera budiž velebena!
    Boží vůle, láska a moudrost
    pronikají Zemí a krajem.
    My sami jsme Země a kraj -
    vůle, láska a moudrost.
    V nás je Boží dobrotivost - dobro z Boha.
    Jsme v Bohu a působíme z Boha.
    Země je Pána -
    je Říší lásky.
    Působí v nás a skrze nás.
    Život, nádhera Otce,
    působí v nás a skrze nás -
    od věčnosti k věčnosti.

    Podle smyslu je tento chvalozpěv životem těch, kteří žijí v Říši míru Ježíše Krista. Žijí ve Mně, v Kristu, a Já žiji skrze ně; a společně žijeme v Otci-Matce-Bohu, a Otec žije skrze nás od věčnosti k věčnosti.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Přikázání odpouštět a prosit za odpuštění má tak dlouho platnost, dokud není vše odpykáno a očištěno, co neodpovídá věčným zákonům. Přikázání odpouštět a prosit za odpuštění patří k Zákonu setby a sklizně. Ten bude zrušen tehdy, až vše lidské je odplaceno a každá duše se stala čistou, bezúhonnou duchovní bytostí.
    Až do té doby tedy platí přikázání: Odpouštějte a bude vám odpuštěno. Když prosíte za odpuštění a váš bližní vám odpustí, pak vám odpustil i váš Otec v nebi. Ale prosíte-li za odpuštění a váš bližní vám ještě neodpustí, protože k tomu ještě není připraven, pak vám také neodpustí ani váš věčný Otec. Kdo se prohřešil na svém bližním, ten musí také u svého bližního dosáhnout odpuštění. Teprve potom Bůh hřích odejme.
    Věčně Spravedlivý miluje všechny své děti - i ty, které ještě nemají sílu k odpuštění. Kdyby odpustil jen tomu, kdo dal podnět ke hříchu, a neodpustil tomu, kdo jím byl ke hříchu sveden a ještě nedokáže odpustit - kde by potom byla Boží spravedlnost? Oba mohou vejít do nebes teprve tehdy, až budou jejich hříchy splaceny.
    Proto dbejte na to, co vychází z vašich úst, a dbejte na své činy, zda odpovídají věčnému zákonu, tedy zda jsou nezištné! Velmi rychle je něco protikladného vysloveno nebo vykonáno - ale dlouho to může trvat, než to je odpuštěno.
    Když jste prosili za odpuštění a váš bližní ještě není připraven vám odpustit, zesílí ve vás Boží milost, obalí a ponese vás - On však od vás neodejme, co ještě není očistěno. Boží milosrdenství pak zesílí i ve vašem bližním a s přihlednutím k jeho svobodné vůli jej povede tak, aby své chyby rychleji poznal, litoval jich a odpustil vám. Teprve až vám odpustili všichni, proti nimž jste se prohřešili - když je tedy vše splaceno -, pak teprve můžete vejít do nebes, protože Bůh potom proměnil všechno lidské v Boží sílu.
    Bůh je všudypřítomný. Působí tedy i v Zákoně setby a sklizně. I ve všem negativním je to pozitivní, Bůh, věčný zákon. Když člověk své hříchy a chyby pozná a lituje jich, pak v nich začínají být aktivní pozitivní síly a posilují člověka, dospěvšího k poznání svých chyb, aby očistil hříchy silou Krista.
    Poznejte Boží zákon; je to věčný život od věčnosti k věčnosti - všechno ve všem: Všechno je ve všem obsaženo, ve velkém to nejmenší a v nejmenším to velké, v hříchu síla odpustit a v síle, která se skrze odpouštění uvolňuje, vzestup k Vnitřnímu životu, do věčného bytí.
    Proto může i v negativním působit to božské - tehdy, když člověk ze srdce prosí za odpuštění, odpouští a více nehřeší. Člověk však musí učinit první krok k Vnitřnímu životu.
    Poznejte: Vše, co činíte - ať se modlíte, postíte nebo udílíte almužny -, nečiníte-li to nezištně, nýbrž abyste svými bližními byli viděni, pak již máte odměnu od lidí. Bůh vás pak neodmění. A postíte-li se jen kvůli plnosti svého těla, pak v sobě nerozmnožíte ducha svého Otce. Kdo však přijímá potravu ve jménu Nejvyššího a zachovává míru a čas od času se postí, aby své tělo uvolnil a vyčistil, aby Boží síla mohla správným způsobem zásobovat všechny buňky a orgány, ten se také ctnostným způsobem učí přijímat a pojímat život z Boha, aby v něm žil. A ten současně zasvětí v modlitbě svůj život Bohu, Věčnému, aby se tímto způsobem postupně stal živoucí modlitbou.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Kdo oplakává mrtvé, je ještě daleko od věčného života, protože vidí smrt jako konec života. Nedosáhl ještě vzkříšení ve Mně, v Kristu. Patří k duchovně mrtvým.
    Nenaříkejte nad svými mrtvými! Neboť kdo naříká nad ztrátou jednoho člověka, ten nemyslí na zisk duše, která - pokud žila ve Mně, v Kristu - vstoupí do vyšších vědomí životních oblastí. Neboť když byl jejich život v pozemském bytí v Bohu, bude i v jiné formě bytí v Bohu.
    Poznejte: Časovost, život v těle, není životem duše. Duše přijala tělo jen na krátký životní úsek, aby v časovosti očistila a smazala to, co si v různých pozemských šatech na sebe nakládala. Zemi je třeba vidět pouze jako průchodnou stanici, na které duše v pozemském šatě v krátkosti očišťují to, co na oné straně, za závoji vědomí - nazývanými též mlžnými stěnami - nemohou tak rychle zvládnout.
    Když duše opustí svůj pozemský šat, oplakává člověk jen šat duše a nemyslí přitom na duši, která ze šatu vyklouzla.
    Světlá duše je po odložení svého pozemského těla vedena světlými, pro člověka neviditelnými bytostmi do oné roviny vědomí, která odpovídá myšlení a životu toho člověka, ve kterém byla tato duše vtělena.
    Poznejte: Každou duši, která opustila tělo, to táhne ještě nějaký čas k těm lidem, se kterými jako člověk žila pohromadě. Musí-li se dovědět, že její bývalí pozemští příbuzní truchlí nad její tělesnou schránkou, je to pro duši velmi bolestivé. Duše dosud blízká Zemi pozná velmi dobře, proč její příbuzní naříkají jen nad její tělesnou schránkou a proč si ji truchlící nevšimají jako duše. Duše, která to musí poznávat, pociťuje při tom první hlubokou duševní bolest po odložení fyzického těla; neboť se dozví, proč člověk truchlí a nevzpomíná na ni v lásce a oddanosti. Vidí přitom nejednu sobeckou myšlenku svých bývalých pozemských příbuzných. Nemůže je na sebe upozorňovat, protože není jimi vnímána. Co říká, to člověk neslyší, a co vidí, to on nevidí. Duše ovšem mnohé vnímá.
    Podněcuji vás k přemýšlení: Naříkáte, když se had svléká, když zanechá svou kůži a dál se plazí?
    Podobně je tomu s duší. Zanechá své pomíjivé tělo, svoji tělesnou schránku, a putuje dál. Naříkáte tedy nad ztrátou schránky, a nevzpomínáte na duši! Kdo vzpomene na duši, ten děkuje Bohu, který onu duši povolal zpět do Svého lůna, pokud tato v pozemském šatě využila život v Bohu a tím se Mu přiblížila. Myslete na to, že pro světlou duši je odložení těla ziskem.
    A: Jestliže naříkáte nad ztrátou člověka jen před lidmi, pak jim pouze něco předstíráte. Ve skutečnosti nevzpomínáte ani na člověka ani na duši. Myslíte jen sami na sebe. Duše, která to vnímá, pozná, že nebyla nezištně milována, že tu byla podle okolností jen k vlastnímu prospěchu svých bližních.
    Mnohé duše musí poznat, že v pozemském šatě byly žité* svými pozemskými příbuznými a známými. To znamená, že se nemohly jako člověk samy vyvíjet a žít podle svých bytostných znaků, protože museli konat vůli těch, kteří to od nich žádali, co bylo pro jejich vlastní výhodu. Mnohé z těchto duší vidí, co ve svém pozemském bytí promarnily, a proto se také vracejí zpět do pozemského bytí. Projdou opět závoji vědomí k Zemi a zdržují se jako duše znovu mezi těmi, kteří skrze ně žili. Opět jiné touží na Zemi žít to, co nemohly jako lidé rozvinout.
    Dokud jsou lidé připoutaní k lidem nebo věcem - jako majetek, bohatství a moc -, vracejí se jejich duše znovu k Zemi a vklouzávají opět do nových pozemských šatů. Je mnoho rozličných příčin a podnětů, proč se duše znovu vtělují. Pozná-li například duše, že je spoutána hříchy se svými blízkými, často rezignuje a připustí přání přijmout opět nové tělo. Oduševněna tímto přáním žije v té rovině vědomí, která odpovídá jejímu duševnímu stavu, a je tam poučována. Mimo jiné je jí ujasněno pro a proti opětovného vtělení. Přistupuje tehdy ke vtělení, když souhvězdí, ve kterých jsou uložena její pro a proti - a tím také její pozemská cesta -, ukazují cestu ke hmotě a když je na Zemi zplozeno pozemské tělo, které odpovídá jejímu duševnímu stavu vědomí. Do této tělesné schránky potom při porodu vklouzne.
    Muž, který tělo zplodil, a žena, ve které embryo vyrůstalo, přitáhli onu duši, se kterou mají ještě leccos společně očistit - nebo aby společně s ní v nezištné službě pro své bližní kráčeli cestou Páně.
    Člověk by neměl hledět jen na své tělo, ale především na vtělenou bytost v něm a měl by se snažit konat vůli Boží a nenechat si vnutit lidskou vůli od druhého nebo třetího.
    Poznejte: I když říkáte: "Konám vůli svého bližního, abych zachoval vnější mír", bráníte své duši i duši svého bližního, aby se rozvíjela a vyvíjela tak, jak je to pro oba dobré. Bráníte sobě i svému bližnímu plnit úkoly, které si vaše duše přinesly s sebou do pozemského bytí: očistit se a oprostit se od zátěže hříchu, která byla eventuálně přinesena do tohoto vtělení ještě z předcházejících inkarnací. Kdo se nechá svými bližními poručníkovat, kdo tedy činí, co jiní říkají, ačkoli pozná, že to není jeho cesta, ten je žitý a žije mimo své vlastní pozemské bytí. Nevyužívá dní; je využíván těmi, které poslouchá, a nezná proto svoji cestu jako člověk po této Zemi.
    Kdo své bližní váže tím, že jim vnucuje svou vůli, je srovnatelný s upírem, který nasává energie svých bližních. Nezná sám sebe a současně se poutá na své oběti - a opačně se oběť, která se nechá vysávat, poutá na něj. V jednom z životů, buď v pozemském šatě nebo jako duše v oblastech onoho světa, budou oba zase svedeni dohromady - a to tak často a tak dlouho, až jeden druhému odpustil.
    Když se dva na sebe připoutají - lhostejno, zda jeden poutal nebo se nechal připoutat -, zatížili se oba a oba se musí společně očistit, aby mezi nimi mohla být znovu nastolena láska a jednota.
    Nikdo nemůže říci: "Nevěděl jsem nic o zákonech života.- Pravím vám: Mojžíš vám přinesl výtahy z věčných zákonů, Desatero přikázání. A když tyto dodržujete, nebudete se navzájem na sebe poutat, ale budete společně žít v míru.
    Poznejte: Jedině láska a jednota mezi sebou ukazují duším a lidem cesty k vyššímu životu.
    Bůh, věčně Dobrotivý, podává každé duši a každému člověku Svoji ruku. Kdo ji uchopí, využívá svého pozemského života. Cení si dnů a dokáže je také žít podle přikázání tím, že očišťuje to, co mu den ukazuje. Bude jednou jako duše kráčet v Bohu a spočívat v Bohu se všemi těmi, kteří rovněž využili svého pozemského bytí tím, že den co den poznávali a se Mnou, Kristem, překonáváli to, co jim den přinesl a ukázal - radost i utrpení.
    A jestliže netruchlíte ve vlastním zájmu nad tělesnou schránkou, kterou odložil váš bližní, ale v duchu se radujete, že duše v pozemském šatě poznala svůj duchovní život a připravila se na něj, budete se skrze Mne, Krista, radostně modlit k Bohu za svého bližního. Budete duši, která je nyní blíže u Boha, posílat síly lásky, aby pokračovala k vyšším rovinám, aby se víc a více sjednocovala s Bohem.
    Duše cítí radost i utrpení svých příbuzných. Duše, které zesnuly ve Mně, v Kristu, se cítí skrze Mne, Krista, spjaty se všemi těmi, které ještě kráčejí v pozemském šatě. Radost duše z toho, že její příbuzní na ni vzpomínají s láskou, ji naplňuje silou.
    Poznejte: Nezištné, milující modlitby dodávají putující duši sílu a vytrvalost na její cestě k božství. Ve vašich nezištných modlitbách cítí spojitost a přijímá více síly. Tím rychleji odloží lidství ještě na ní lpějící a stane se tak svobodnou pro Toho, jenž je svoboda a láska - Bůh, život. Odměna z Boha je veliká pro každou duši, která se vážně snaží plnit Boží vůli.
    Poznejte: Jen ten je bez naděje, kdo o své víře jen mluví a to nežije, v co zdánlivě věří. Nakonec takový pochybovač nevěří tomu, co jako víru předstírá. Z toho se vyvíjí beznadějnost.

Kristus objasňuje, opravuje
a prohlubuje slovo:

    Poklady na Zemi shromažďuje jen člověk, který nevěří v Boha, v Jeho lásku, moudrost a dobrotu. Mnoho lidí předstírá, že věří v Boha; avšak podle jejich skutků je poznáte! Mnoho lidí mluví o lásce a Božích dílech - jen podle jejich konání je poznáte.
    Mnoho lidí mluví o Vnitřní říši a o vnitřním bohatství, a přesto shrabují pro sebe osobně do stodol a shromažďují pro sebe osobně pozemská bohatství, aby byli lidmi uznáni.
    Kdo myslí jen na své osobní blaho, netuší ještě ptáka noha, který již rozepjal svá křídla, aby zničil hnízdo a uloupil bohatství, které boháč, stavitel hnízda, nazývá svým osobním vlastnictvím.
    Kdo však nejprve usiluje o Říši Boží, hromadí vnitřní hodnoty, vnitřní poklady. Bude i v pomíjivosti přijímat vše, co potřebuje, a více než to.
    Kdo je bohatý v nitru, nebude strádat ve vnějšku. Kdo však je bohatý ve vnejšku a bohatství hromadí, bude jednou strádat. Kdo shromažďuje poklady na Zemi, tomu budou odňaty, aby se upamatoval na poklad nitra a mohl vejít do života, do vnitřního bohatství.
    Tak dlouho bude mít duše nedostatek božského světla, dokud nebude nejprve usilovat o Říši Boží. A dokud to bude ještě na Zemi možné, bude se duše chudá světlem opět rodit do těla chudého světlem a eventuálně bude žít v chudobě mezi chudými. Přijde poznání, že poklad, bohatství, je jedině v Bohu.
    Čí srdce je u Boha, ten bude bohatý na vnitřní hodnoty a vejde do Říše míru.
    Já, Kristus, vám dávám měřítko, abyste poznali, kde stojíte - buď ve světle anebo ve stínu: "Neboť kde je váš poklad, tam je i vaše srdce", tam bude jednou vaše duše.
    Pamatujte: Kdo čte tato slova a stojí na přelomu od staré k Nové době, ten by si měl pospíšit, aby ještě našel svůj duchovní život! Neboť až se zjeví Nová doba, doba Krista, na celé Zemi a bude se žít Vnitřní život, nebudou už možná žádná vtělení pro ty, kteří usilují o vnější hodnoty. Nebudou potom už možná žádná vtělení pro pozemské boháče, aby jako nejchudší mezi chudými odpykali to, co promeškali jako bohatí.
    Až Říše míru Ježíše Krista učiní další vývojové kroky, pak nebudou ani chudí ani bohatí. Všichni lidé budou potom bohatí v Mém duchu, protože odkryli Vnitřní říši. Podle toho budou také žít na nové Zemi, pod jiným nebem.
    Proto buďte připraveni sloužit Bohu a z lásky k Bohu i vašim bližním.
    Poznejte: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům, Bohu a mamonu. Jedině nezištná láska sjednocuje všechny lidi a národy. Člověk na Zemi a duše v místech očisty - oba budou jednou vedeni k rozhodnutí: Sloužit Bohu nebo mamonu, být pro Boha nebo proti Bohu. Není nic mezi tím: Buď pro Boha - anebo pro satanství.