Bůh je svoboda. On nás nenutí k ničemu. Proto bychom také my lidé neměli na naše bližní vyvíjet žádný nátlak, ani v malém ani ve velkém. Toto platí také, když jde o víru, o náboženství. Ať vnější či vnitřní náboženství — nesmí existovat nátlak. Každý se má svobodně rozhodnout, jak chce spět k Bohu a zda to chce. Tak to Bůh dodržuje s náni. On nás nechává svobodně se rozhodnout, avšak Jeho vůle je, abychom opět splňovali Jeho vůli a opět byli u Něho.

Na toto bychom jednou měli častěji myslet: Bůh si přeje z celého srdce, abychom se netrápili, abychom netrpěli, nýbrž abychom byli u Něho, ve světle, v lásce. Bůh, náš Otec, poslal Svého Syna, abychom znali cestu k lásce, abychom dospěli k lásce. A kam nás odkazoval Ježíš, Kristus? On pravil: »Říše Boží je v nitru ve vás.«

To, že Říše Boží je v nitru v nás a že není vázána na vnější místa, vnější danosti a podmínky, pro nás znamená: Každý z nás má svobodu nechat každý den vnitřní říši růst a dít se. Pak nepotřebujeme žádné vnější formy, žádné vnější obřady, žádné vnější náboženství — potřebujeme společenství bratrů a sester, ve kterém každý jednotlivec mluví: »Jdu do mého srdce. Otevírám den za dnen Říši Boží ve mně, abych po smrti těla byl opět vědomě v Říši Boží jako bytost světla.« V tom leží svoboda.

V tomto duchu svobody stojí též Univerzální život. Univerzální život znamená život v Bohu. Stejně tak je to i s projeveným Slovem našeho bratra a Spasitele, Krista. Bůh nám nechává svobodu. Proto je v Univerzálním životě svoboda. Bůh nás nenutí k žádnému rituálu. Bůh nás nenutí k žádnému dogmatu. On chce, abychom byli svobodní se svobodně rozhodnout. Svoboda je život v Bohu. Tak můžeme říci: Univerzální život  j e svoboda.

Žijeme-li tak, pak se sejdeme jako svobodní lidé v Duchu lásky, kteří hledají společenství a ve společenství rozkvétají, protože společenství je zároveň jednotou. Jednota je svoboda. Svoboda a jednota činí silným v srdci a silným v lásce k Bohu a pro bližního.

Prakřesťanství znamená: společenství, jednotu. Z praproudu přišel Syn a přinesl nám život, spasení. Syn Boží je naším Spasitelem. Proto Ho nazýváme Kristus. Protože pravé učení, Zákon lásky, který nám Kristus předžil a nás učil, pochází z praproudu, nazýváme se pra-křesťané.

Prakřesťané jsou svobodní lidé. Oni hledají společenství, avšak nevážou se na žádného člověka. Prakřesťané jsou lidé, kteří se vzájemně více a více nezištně - tedy bez hodnocení - milují. Nezištná láska znamená: Nestavím mého bližního ani výše, ani ho neponižuji; můj bližní je částí mého věčného života.
V pravém společenství je obecné blaho. Obecné blaho znamená: Blaho pro všechny. Obecné blaho je postaveno na pravém bratrství a nezištnosti. Chová-li každý bratr či sestra část svého bližního, která je v něm, ve svém srdci a aktivuje-li ji ve vědomí:       V mém bližním je Bůh, ve mně je Bůh; my jsme v Bohu jedno — pak bude každý nést starost, aby se bližnímu vedlo dobře. To je aktivní prakřesťanství. To je obecné blaho, blaho všech.

Jak v nebi, tak i na Zemi. Je-li nám toto vědomé a stane-li se nám to denodenně více vědomé, pak se probudí touha po našem božském dědictví, po věčném Zákoně. Touha po Bohu nám stále znovu připomíná, abychom odložili náš já-zákon, náš osobní zákon, zužující zákon o  »já«, o »můj« a »mně«, ve kterém nemá bližní žádný prostor a žádné místo. Pak odložíme to »své blaho«  a vrosteme do obecného blaha.

Obecné blaho je též  společné blaho, na kterém se účastní každý jednotlivec. Každý zasazuje své síly pro společné blaho.

Žádná duchovní bytost neřekne: »Ten druhý to má udělat. Já si teď odpočinu; bližní to umí eventuálně lépe.« Každá bytost v Bohu činí všechno v Absolutnímu Zákonu. Neodpočívá na účet energie bližního. Podle svých schopností působí ve velkém celku pro blaho všech.

Jak v nebi, tak i na Zemi. Univerzální život znamená svobodu — svobodu v Duchu Božím. Univerzální život znamená: Otevři Říši Boží v sobě, a ty dospěješ ke svobodnému společenství bratří a sester, kteří dávají úctu jedině Bohu. Dávají úctu Bohu tím, že denně nechávají Boha skrze sebe více působit, svými nezištnými pocity, city, myšlenkami, slovy a skutky.
Usilujeme-li o toto den za dnem, tak dospíváme více a více do našeho božského dědictví, do Absolutního Zákona, který je naším pravým životem, který nás osvobozuje, který nás činí šťastnými, který nás sjednocuje.

Toto je jen malý výňatek z  Kosmické školy života, setkání všech Boha hledajících, které se koná každou neděli v 10.00 hod na mnoha místech prakřesťanského setkání.