Tedy je to tak, jak to je; člověk ztroskotává na svém vlastním chování proti zákonu života. Po tisíciletí volaly do nebe výplody lidské zloby. Nyní přicházejí k účinku. Sklizeň zřetelně ukazuje známky setby. Je toho dost, míra se naplnila. Apel na všechny lidi se srdcem.

Mnoho lidí věří v Boha, ba dokonce v milujícího Boha. A přece vycházejí z toho, že tento Bůh je daleko pryč a bezprostřední komunikace s Ním není možná. Představa, že Bůh přebývá v každém z nás, se často už vytratila; rovněž víra, že Bůh by mohl k lidem mluvit skrze prorocká ústa, ačkoliv je toto přece velmi dobře pochopitelné: Může člověk na jedné straně věřit v milujícího Boha a na druhé straně vycházet z toho, že On mlčí?

Znaky prakřesťanského života: Prakřesťané nekladou požadavky na absolutnost. Prakřesťané jsou, podobně jako mnoho lidí, ještě nedokonalí, tedy ještě menší nebo větší hříšníci. Čím se ale vyznačují, je, že nejprveu sebe hledají podíl na chybách a nesprávném konání proti Božským zákonům lásky a života a s pomocí Krista Božího ho také nachází, aby potom to nedobré s Kristovou pomocí očistili a stejné nebo podobné již více nekonali. Tímto způsobem se stávají mimo jiné více a více zajedno s tím nejvnitřnějším v bližním, s Boží jiskrou.

Gabriela, prorokyně a poselkyně Boží pro naši dobu, vysvětlila tuto otázku v rámci Kosmické školy života 13.05.2001.