Prakřesťanské smýšlení a život

Pro prakřesťany platí Boží láska a láska k bližnímu, život v jednotě, která zahrnuje zvířata, rostliny a kameny, všechny životní formy na celé Zemi a v celé nekonečnosti. Prakřesťané se snaží zachovávat jednotu s vnitřní bytostí svého bližního, jedno jak bližní myslí a koná. Nejsou žádní tajnůstkáři, osloví to, o co právě jde. Nešermují mečem, když jde o to, kdo má pravdu.

Prakřesťané nechávají každému svobodu v myšlení a v konání, požadují tuto svobodu ale také pro sebe. Zachovávají zákon, dát císaři, co je císařovo a dát Bohu, co patří Bohu. Tedy dávají „co patří císařovi“, platí daně apod. Protože prakřesťané jsou lidmi, kteří zachovávají císařovy zákony, půjdou také k císaři, pokud to bude nutné, aby před soudem dosáhli spravedlnosti.

Pro prakřesťany dnešní doby je prakřesťanský čin podstatným základním principem jejich smýšlení a života. Objasňují, když jde o zneužití jména Ježíše, Krista, kterého následují. Ve svých Kristových podnicích zastávají výrok  „Konej vždy jen věrnost a poctivost“ nebo “Co nechceš, aby dělali tobě, to nedělej ani nikomu jinému.“.  Prakřesťané pracují a žíjí společně ve společenstvích; jsou to samostatní lidé, také harmonická partnerství a manželství. Prakřesťané pracují v Kristových podnicích převážně na vybudování mírumilovné země a na nápravě a odčinění na přírodě a zvířatech.

Prakřesťané se modlí k Věčnému, k Bohu, Otci nás všech, a ke Kristu, Spasiteli všech duší a lidí, který je v každé duši jako světlo, síla, láska a život. Věří v jediného Boha všech lidí a bytostí, ve věčného Otce v nebeském království. Modlitba Otčenáš je slovo skutku Ježíše, Krista. Učí nás: „...jenž jsi na nebesích“. Prakřesťané světí věčného Otce v nebesích. Světí jeho jméno tím, že se snaží poznávat a konat jeho vůli. Otčenáš je učí dále: „ Přijď království tvé a buď vůle tvá“.  „Královsví tvé“ znamená: Všechny čisté bytosti, všechny děti Boží - ke kterým patří i nejvnitřnější bytost každého člověka - mají účast jako děti věčného Otce na Království Božím. Naplníme-li my lidé krok po kroku jeho vůli, dospějeme do Božího Království a po svém fyzickém skonání se navrátíme domů do naší věčné domoviny.
Prakřesťané se také modlí, že Královstí Boží přichází a Jeho vůle se děje.

V mnohých Božích projevech pro naší dobu projevil Ježíš, Kristus, ve smyslu: Lidé, kteří berou modlitbu Otčenáš vážně, kteří usilují o jednotu s bližním s tím nejvnitřnějším ale i o jednotu se zvířaty a s celou matkou Zemí, by měli začít naplňovat krok za krokem modlitbu Otčenáš, kterou se lidé modlili po staletí a která je modlitbou činu.  Kdo nechá, aby se Boží vůle stala aktivní, ten zachovává mír a ten - tak to pravil Boží duch v prorockém slově skrze Gabrielu - získá zemi, na které bude mír viditelný a citelný: království jednoty a míru, uskutečňěné Kázání na hoře.

To se stalo a děje. Prakřesťané získali - s podporou spolubližních milujících přírodu, malou mírumilovnou zemi a tu pilnou prací uzpůsobili a vybudovali. Tento kousek krajiny roste a prospívá. Lidé v této krajině se v každém ohledu snažíí žít a myslet mírumilovně.

Mezitím se na tomto malém kousku mírumilovné země nachází v míru a svobodě mnoho zachráněných zvířat. Prakřesťané na této míruplné zemi milují nejenom zvířata, o která se starají  - prakřesťané si váží a cení také rostlin, keřů a stromů; ano, oni začali milovat matku Zemi, která daruje člověku život. Protože prakřesťané milují polní a lesní zvířata, zvířata na zemi i v zemi, ve vzduchu a ve vodách, vysadili a sází na spustlé a opuštěné zemi stromové ostrůvky, keře, stromy a rostliny pro svět zvířat. Dělají to nejlepší pro život v jednotě. 

Tak dozrává malá země míru, malé království lásky, života a jednoty. Je to malý začátek jedné mírumilovné země, neboť podobně jako v nebi, může být i na Zemi - ještě i v trojdimenzionálním světě: Mír.

To slovo „Mír“ připomíná mnohým návštěvníkům mírumilovné země Betlém. Mnozí ji proto nazývají „Nová Betlémská země“. Každý upřímný, srdečný návštěvník je vítaný, aby sám pocítil: Je to mír.